Saturday, March 11, 2017

Nepál 2016/2017: Trek přes tři sedla

Být v blízkosti vysokých hor Himálaje mě asi nikdy neomrzí. A tak jsem se opět vypravil do Nepálu. Tentokrát bylo mým cílem projít Trek přes 3 sedla (Three Passes Trek) v Národním parku Sagarmatha, tedy v blízkosti nejvyšší hory naší planety. Je to taková náročnější a zajímavější alternativa k treku do základního tábora Everestu (Everest Base Camp = EBC), který je nejpopulárnějším v této oblasti. Dobrý detailní popis obou je například zde:
https://besthike.com/asia/nepal/everest-base-camp-3-passes/

Celkem jsem na treku strávil 18 dní, z toho 15 dní jsem chodil. Dohromady jsem ušel 250 km a nastoupal 14820 výškových m. Pár dní bylo náročných, ale jinak jsem to s tou aktivitou moc nepřeháněl.

Takže pusťme se do toho. Pokud vás nezajímá cesta, tak přeskočte na 28. prosince - den 1.

Pondělí 26. 12. 2016

Tentokrát jsem měl na letenku štěstí - koupil jsem ji za dobrou cenu a zároveň je to v současnosti asi nejpohodlnější spoj, co jde sehnat. Qatar Airways - odlet z Vídně v 17:50, v noci přestup v Dauhá (DOH) s pauzou 3 hodiny a druhý den v 11 hodin přílet do Káthmandú, celková doba asi 12 hodin. Zpět podobně.

Ve 12:58 mě otec veze na nádraží. 13:23 mi jede vlak Franz Schubert na Wien Hauptbahnhof a pak 15:12 ještě vlak na letiště (15 minut).

Jsem na letišti. Venku se pomalu začíná stmívat. Na letišti je pohodová atmosféra. U našich přepážek skoro nikdo. Dozvím se, že můj batoh Osprey Exos 48 je ok do kabiny, super! Takže přeskládám věci a odbavím se. Původně jsem ho měl nacpaný v kufru, ale trochu jsem se bál, aby se neohla konstrukce, kdyby někdo příliš zmáčkl kufr.

Dále: Sky lounge! Je to složité. Letím z "D". Salonek je u "G". Na informacích mi řekli, že to je ok, že mám jít prve od odbavení přímo na "G", pak do salonku a pak ve 3. patře přejít do "D". Jenže automat mě nepustil z odbavení přímo do "G", když letím z "D". Slečna, co tam stála, mi řekla, že to bohužel nejde, že musím prve přes pasovou kontrolu do "D", pak teprv přejít vrchem do "G" a do salonku. Ach ach, tak dobře.

Po cestě kupuju šampus na oslavu nového roku v Namche Bazaaru nebo někde poblíž. Pak se občerstvuju v salonku. Najednou koukám, že na boarding passu je boarding 16:35, to je teď! Spletl jsem si snad odlet?! Naštěstí ne. Let je až 17:50. Zvedám se a jdu k D22. Je tu už docela malá fronta na rentgen. Dobrej timing.

Nastupuju - Boeing 787! Poprvé v životě. Ale je tma, takže nemůžu vyzkoušet zatmavování skel, ani sledovat ohnutí křídel. Okýnka mi nepřijdou větší než v A380 (ale zřejmě jsou).

17:50 letíme. Všichni jsou milí. Vyluštím jedno sudoku, pak je večeře - dnes speciální vánoční menu - krocan. Mají i koňak. Čtu si povídky z vánoční přílohy Respektu. Zkouším i film, ale audio je slabé. Snad jsem ještě nezažil, aby ze sluchátek, co člověku dají v letadle, lezl nějakej použitelnej zvuk - vždycky to všelijak chrastí a ve výsledku pak člověk nerozumí z dialogů ani prd. Je to škoda, protože nabídku filmů i kvalitu obrazu mají dobrou.

Letiště v Dauhá je mega. A na tabuli je tolik letů, že ten můj za 3 hodiny tam ještě vůbec není - a přitom mají asi 6 obrazovek. Tak na místním free wifi stahuju appku letiště a zjišťuju gate. C21. Je to tam příliš stísněný, tak jdu kus zpět a sedám a čekám.

Úterý 27. prosince 2016 - den 0

Je 11 hodin dopoledne a já jsem v Káthmandú! Po příletu musím vyřídit vízum. Díky vyplnění žádosti online to bylo docela rychlé. Musel jsem už vystát jen 2 fronty - fronta na placení a fronta na imigraci. Ale ti úředníci jsou tak pomalí! Cena je 40 USD, ale protože nemají zpět z 100 USD, tak platím 40 EUR. Na letišti měním první peníze: 10 EUR = 1100 Rs. (Kurs je 108,9, ale protože nemají drobné, tak dostanu vlastně kurs 110.)

Poučen z internetových debat neberu taxi hned u terminálu, ale jdu pěšky až na normální silnici a tam beru taxi do Thamelu za 350 Rs. (pro převod na CZK stačí vydělit zhruba čtyřma, takže v tomto případě to dělá asi 90 Kč). Ubytovávám se v Hotelu Puskar za 700 Rs. (chtěli víc, ale přesvědčil jsem je). Odchytil mě nějakej borec, že je z hotelu (nakonec to tak moc nevypadalo) a že můžem rovnou vyřešit letenku do Lukly. Šli jsme 5 min. pěšky do jedné cestovky a tam jsme si koupil letenku se Simrik Airlines v 6:15 ráno další den. Chcou za to nekřesťanské peníze - 158 USD. Indové platí půlku a Nepálci čtvrtinu. Pak měním dolary za 108 a eura za 112.

Jelikož stejně nemám co jiného na práci, tak se vydávám pěšky do turistického úřadu, kde potřebuju vyřídit TIMS (taková průkazka turisty, má to být pro evidenci turistů a zvýšení bezpečnosti, ale spíš je to jen způsob, jak z cizinců vytáhnout nějaký další prachy - stojí to 2000 Rs. / 500 Kč) a povolení ke vstupu do Národního parku Sagarmatha (něco přes 3000 Rs.). Obě věci se řeší v jednom baráku, ale jsou to 2 různý přepážky. Zatímco TIMS má otevřeno dlouho a bez problému ho vyřizuju, s povolením do parku mám smůlu - mají otevřeno jen do 14:30 hod. Nevadí, koupím ho až po cestě z Lukly do Namche Bazaaru v Monjo, kde je vstup do parku.

Večer balím a snažím se jít spát brzo.

Den 1 - středa 28. prosince 2016

Trasa: Lukla (2840 m) - Phakding (2610 m) - Monjo (2835 m) - výlet směrem k Thamserku BC (+ 500 m) - Monjo (2835 m)
Vzdálenost: 18.47 km
Převýšení: 1541 m
Čas: 6 hod 9 min
GPS

V hotelu ukládám kufr a platím poplatek 150 Rs. (50 za týden). V 5:00 jsem na ulici před hotelem a sehnat taxi (500 Rs.) a dostat se na letiště je snazší, než jsem myslel. V 5:12 jsem na místě. Terminál pro vnitrostátní lety je ještě zavřenej.



Stojím před vchodem asi jako druhej. Za chvíli se objevují další lidé. Hned se dám do řeči s Polákem Lukasem. Oba letíme v 6:15 stejným letem, ale u gatu nám řeknou, že se let zrušil a vymění nám boarding passy - poletíme s Goma Air. Vzlítáme asi 6:50. Let byl skoro bez hrbolků.


Naše letadlo - Let 410. Ano, je to česká výroba.

Runway na letišti v Lukle


7:35 už kráčíme z Lukly (2840 m). Prve se musí sejít asi 200 výškových m do údolí a pak se pokračuje do Phakdingu (2610 m), kde se normálně první den končí.





My máme v plánu dojít do Monjo (2835 m), což nám trvá 4 hodiny. Podle hodinek převýšení 1000 m - je to furt nahoru a dolů. Šlo by sice bez problému dojít až do Namche (3440 m), ale nechce se mi hned první noc spát takto vysoko. Nebyla by to žádná hrůza, ale asi bych se necítil úplně super. Místo toho se ubytujeme v Monjo, dáme si polívku a pak jdeme nalehko prozkoumat cestu bočním údolím směrem k Thamserku BC. Prve trochu bloudíme u řeky, ale nakonec to najdem. Sluníčko peče, tak se pěkně zapotíme. Dostanu se asi o 500 m výš. Pak se vrátíme zpět.



Ve venkovní jídelně je pořád ještě sluníčko a teplo, ale brzo je po všem. A přijde zima. V našem guest housu je na můj vkus docela draho - na to, že ještě ani nejsme v Namche. Litr horké vody stojí 150 Rs. Spolu s náma je tu ubytovaná i anglofonní skupinka turistů s průvodcem a nosičema. Došli pouze do Tengboche (3860 m) a teď se vracejí. Průvodce jim před večeří detailně popisuje zítřejší trasu směrem do Lukly - prve půjdeme kousek dolů, pak po rovince, pak to půjde trochu do kopce atd. Přijde mi to trochu úsměvné, zvlášť vzhledem k tomu, že už tama jednou šli a teď jdou pouze zpět.

Taky se dozvídáme, že v Namche Bazaar už několik dní nejde elektřina (a tedy ani wifi).

Den 2 - čtvrtek 29. 12. 2016

Útrata: 1500 Rs.
Ubytování: Mount Kailash Lodge
Teplota v pokoji ráno: 4,8 C
Trasa: Monjo (2835 m) - Namche (3440 m) - Khumjung (3780 m) - Mong La (4000 m) - Namche (3440 m)
Start: 7:50
Vzdálenost: 20.95 km
Převýšení: 1519 m
Čas: 6 hod 54 min
GPS

Jde se dobře. Hned na horním okraji Monja je vstup do parku. Tady kupuju povolení za 3300 Rs. nebo tak nějak. Taky se z tabule dozvídám čísla, kolik lidí tu vstoupí do parku každý měsíc za posledních 10 let. Je to asi 30 tisíc za rok a nejpopulárnější je říjen - asi 10 tisíc. Po zemětřesení v dubnu 2015 čísla klesly na půlku, ale v roce 2016 už bylo zase všechno při starém.

Za 1:10 přejdeme horní most pod Namche.



Dopiju čaj a sním trochu oříšků a hurá do kopce. Čeká nás 500m stoupání. U policejního checkpostu pod Namche jsem v čase 2 hod. Byla to makačka. Pak už je to jen kousíček a v čase 2:15 jsem u spodní brány do Namche, kde čekám na Lukase. Čekám půl hodiny a on nikde. Tak vyrážím do guest housu (Zamling). Je krásný den!

Hlavní výhoda guest housu Zamling je jeho terasa, kde je ráno slunce nejdřív z celé vesnice. Naproti je vidět Thamserku.


Nakonec dojde i Lukas. Šel vrchní cestou do Namche, takže jsme se minuli.

V Namche je voda levnější než v monjo - 100 Rs. / 1 l vody v PET (v Monjo chtěli 120 nebo 150).

Zdá se mi, že je to pro dnešek příliš krátké, takže po pauze vyrazím nalehko se projít. (Lukas zůstává v Namche.) Nakonec dojdu přes Khumjung (3780 m) až do výšky 4000 m v sedle Mong, to jsem ani nečekal! Je to na cestě směrem na Machermo/Gokyo. Vlezu do jídelny jednoho guest housu a dávám si čaj. Jak slunce praží do oken, tak je uvnitř krásně teplo. Potkávám tu 2 anglicky mluvící turisty, kteří tu mají podobnej cíl jako já - trochu se aklimatizovat.



Zdržím se půl hodiny a valím zpět do Namche. Nemohl jsem to načasovat líp, protože když jsem asi 10 minut scházel dolů a podíval jsem se zpět do sedla, bylo už ve stínu. Cesta zpět do Namche trvá 1:10.



Zpět v našem guest housu jdu dolů do jídelny a tam vyzpovídáme belgický pár ve středních letech - zrovna se vrátili z Three Passes Treku. Dávám si Dal Bhat za 750 Rs. Ukáže se, že je to nejdražší cena za celý výlet. Vydržíme společně s postarším polským párem kecat asi do 21:20. Snídani posouváme z původně zamýšlených 7 na 8.

Den 3 - pátek 30. prosince 2016

Ubytování: Zamling Guest House
Teplota v pokoji ráno: 7,8 C
Trasa: Namche (3440 m) - Hillary Hospital Memorial viewpoint (4200 m) - Namche (3440 m)
Start: 9:05
Vzdálenost: 9.63 km
Převýšení: 766 m
Čas: 3:45
GPS

Nakonec jsme se rozhodli, že půjdem jen na vyhlídku nad Kumde - Hillary Hospital Memorial.

Bagr v Syangboche nad Namche. Jak se sem asi dostal? 

Vpravo Ama Dablam (6812 m) - krásná hora, která bude po nadcházející dny hlavní dominantou na obzoru. V levé třetině vykukuje Everest (s bílým chvostem).


Výhledy z výšky 4200 m byly super. Byl vidět ají Everest.

Pohled směrem k Thame



Když jsme byli nahoře, tak jsem v aplikaci na mobilu zjistil, že by mělo jít dolů i jinou cestou - přímo dolů směrem k Syangboche, což je kousek nad Namche. Tak jsme to prubli a bylo to dobrý. Místy jsme museli hledat cestu a trochu se prodírat křovím, ale nakonec jsme se dostali tam, kam jsme chtěli. Posledních 100-200 výškových metrů nad Namche jsou to samé schody. Je to otrava. Začíná mě z toho bolet pravé koleno a už mi to vydrží až do konce výletu.

Namche Bazaar


Zpět v Namche se upravíme a jdem dolů do města. (Náš guest house je vysoko ve stráni, jeden z nejvýše položených v Namche. Hlavní výhoda spočívá v tom, že sem ráno brzo přijdou sluneční paprsky - asi v 8 hodin.) V obchodě je draho. Zkusíme trh (který zrovna probíhá - každý pátek a sobotu) a to je mnohem lepší! Nakupuju 100 sáčků čaje za 200 Rs. (50 Kč; v obchodě měli cenu několikanásobně vyšší), sušenky za 50 Rs., 200 g arašídů za 150 Rs., 4 mandarinky za 100 Rs.

Nikde není internet! Namche je pořád bez proudu a místní si na něj asi už příliš zvykli. Ještě před pár lety by internet fungoval i tak (aspoň myslím).

Přichází mraky a hned je docela kosa. Ještě že mám na sobě péřovku. Snad bude zítra zase hezky.

Odpoledne si trochu zdřímnu. Necítím se moc dobře a nevím, jestli je to ze sluníčka (je opravdu ostré), nebo výškou, nebo z jídla. Večer je to zase lepší. Večeříme a Poláci kupujou víno. Stojí 3000 Rs., ale je fakt dobré. Myslím, že místní ani neví, co to tu mají (majitel je zrovna pryč). Pak pijeme můj sekt - rozhodl jsem se, že oslavíme Nový Rok předčasně a zítra už půjdem dál. (Ale nakonec měníme plány a zůstáváme další den v Namche.)



Noc je ještě teplejší než předchozí. A proud zase jede!! (Ne na dlouho - další den dopoledne zase vypadne.)

Den 4 - sobota 31. prosince 2016

Útrata (2 dny): 2550 Rs. (za horkou vodu nakonec jen 50 Rs. za láhev 650 ml)
Ubytování: Zamling Guest House
Vzdálenost: 0 km

Sbalíme se a pak jdem dolů najít jiné ubytko. Totiž třeba dneska bude ve městě nějaká párty a komu by se pak chtělo štrachat až nahoru do Zamlingu. Navíc je drahej. Zkusíme Khumbu Lodge a dobrý! Krásná slunná jídelna! Ceny jsou o dost nižší.

Ostatní jdou nahoru na vyhlídku, já zůstávám v jídelně a čtu si - ráno jsem si přes mobilní připojení Polky stáhl Into Thin Air. Dneska se budu flákat. Odpoledne se ochlazuje a malinko sněží. Procházíme se po obchodech. Kupuju malý rum (180 ml) za 350 Rs.

V 7 večeříme, dávám si fried noodle w/ egg - mňam! Po večeři jdem do baru (Daphne?), romantika při svíčkách (proud už zase nejde). Jak postupuje večer, tak lidi postupně z baru odcházejí, ale otravnej Američan z našeho lodge zůstává.




Asi v 9:45 odcházíme i my. K našemu překvapení je už v jídelně tma. Tak jdem na pokoj k Polákům a popíjíme rum s kolou. A pojídáme sýry. A je to tu! Nový Rok!!

Den 5 - neděle 1. ledna 2017

Teplota v pokoji ráno: 3,2 C
Útrata Khumbu Lodge: 915 Rs.
Trasa: Namche (3440 m) - Tengboche (3860 m) - Pangboche (3930 m)
Start: 9:30
Vzdálenost: 15.27 km
Převýšení: 1144 m
Čas: 5:15
GPS

Kupodivu mi bylo v noci dost teplo. Snídani si dáváme po osmé a pak startujeme. Cesta vede prve prudce vzhůru nad Namche, pak víceméně rovně, ale hore dole.

Vpravo je vidět stoupání do Tengboche.


V čase 2 hod po čaji začíná výstup od řeky k Tengboche. Najdu si hezké tempo a za 1:20 su hore (600 výškových m). V Tengboche si hned objednám Rara Soup (klasická čínská nudlovka, ale obohacená zeleninou). Za 20 min dorazí Lukas, už pomalu dojídám. Venku lehce sněží. Mraky jsou tak 400 m nad náma.

Když po obědě vyrazíme, najednou je zima. Rukavice moc nefungujou. Pak cesta vede přes Deboche, dolů k řece, přes most a pak prudce nahoru ve stráni (je to opět pár set metrů stoupání).

Stoupání k Dingboche


V Pangboche jsme kolem třetí. Venku furt sněží a viditelnost je nulová. Původně jsme chtěli ještě jít směrem k Ama Dablam BC, ale v tomto počasí to nemá smysl. Zůstáváme v malém lodgi. Jídelna je útulná, ale pokoje jsou vlhké a ten můj dost smrdí. No, nějak to přežiju. Zároveň nechcou přistoupit na to, že budeme mít ubytování zdarma (skoro všude nám to vychází) - prý že máme každý zaplatit 50 Rs. za pokoj. Tak to je spíš symbolická cena.

Je čím dál větší kosa, i v jídelně nic moc. Mezi 4. a 5. zatopí v kamnech, ale dost šetří dřevem. Na večeři si dávám Dal Bhat - neurazí ani nenadchne.

Čtu si pořád Into Thin Air. Trochu se cítím, že je to i o našem dobrodružství. I když je to samozřejmě neporovnatelný.

Jdu spát před devátou, v pokoji už mrzne. Dávám přes spacák (půlkilový Sir Joseph Koteka 290) jednu peřinu a kupodivu je mi teplo celou noc.

Den 6 - pondělí 2. 1. 2017

Teplota v pokoji ráno: -3,8 C
Útrata: 1080 Rs.
Trasa: Pangboche (3930 m) - Dingboche (4410 m) - Nangkartshang viewpoint (5000 m) - Dingboche (4410 m)
Start: 8:15
Vzdálenost: 12.04 km
Převýšení: 1,247 m
Čas: 4:59
GPS

Chapati (placka) s marmeládou - moje každodenní snídaně - je hodně malé. Borec mi na to říká, že to jak půjdem nahoru, tak to bude čím dál horší. No nevím, menší už to asi být nemůže. Pak jsem se s ním ještě nepohodl při placení, když nedokázal pochopit, že moje flaška není litrová, ale 2/3 litru, a když jsem se mu to snažil vysvětlit, tak se naštval a prý že jestli se s ním chci dohadovat o korunách, tak si nemám do té vody dávat jejich cukr. To jsem se ohradil, protože na to jsem si dával pozor, abych to neudělal (viděl to u Lukase). Totiž tím, že si místo čaje kupuju jen horkou vodu a dělám si vlastní čaj, tak šetřím peníze. No každopádně toto bylo asi nejhorší ubytování za celý výlet. Název si bohužel nepamatuju.

Začínáme ve stínu - slunko sem ještě nestačilo přijít. Takže je pěkná kosa, hlavně na ruce. Musím si je dát do kapes. Ale je úplně totálně jasno! Je to nádhera! Všechno je pocukrované sněhem.

Ama Dablam v celé své kráse


A jak přijde sluníčko, tak je i teplo, místy až příliš. Ale kdykoli trochu foukne, tak je vidět, že zimní období je tu.



Za 2 hodiny jsme v Dingboche. Jdem kousek výš a ubytujeme se v hezkém lodgi (říká si dokonce hotel). Všechno je čisté a pokoje jsou suché a útulné. Je teprv 10:30. Dáváme si Thukpu (taková hustá polívka s nudlema) a pak pomalu vyrazíme nahoru na vyhlídku ve výšce 5000 m. Říká se tomu někdy Nangkartshang, ale jeho skutečný vrchol je o hodně výš - 5616 m. Toto je tak na půli cesty.

Jde to dobře. Vůbec se nezastavuju a jdu přímo nahoru. 150 výškových m před vrchem potkám Španěla ze španělské expedice - zrovna si dává pauzu. Chystají se na zimní výstup na Everest! Přiletěli před pár dny a na vrchol by se mohli dostat někdy v únoru. Borec neumí moc anglicky, ale i tak si dobře pokecáme. Pokračuju nahoru a tam si sednu. Za pár minut přichází i Španěl.

Na vyhlídce v 5000 m

Pohled dál na sever, kam budeme pokračovat následující den


Pokračujem v debatě. Ptám se, jak byl zatím nejvýš. Prý v Alpách. Hmm, tak to je teda odvážnej. Ale rychlej je, to zase jo. Což se nedá říct o jeho kolegovi, kterého jsem předešel po cestě hore a po cestě dolů byl pořád ještě 200 m pod vrcholem. Každopádně jim přeju hodně štěstí. Třeba je potkáme za pár dní v EBC (což se nevyplnilo, protože jsem tam nakonec nedošel, ale doslechl jsem se, že oni tam byli - akorát teda někoho z nich už musel evakuovat vrtulník).

Dingboche (4400 m)


Dolů to jde mega rychle. Za chvíli doběhnu i Lukase, který nešel až nahoru. Sice je docela chladno a slunko slábne, ale jak valím, tak se slušně zapotím. Takže v hotelu se převlíkám do suchého. V jídelně zatím svítí hezky slunko, takže zatím netřeba péřovku. Teď jsem dopsal a je 15:19.

Zakřikl jsem to. Slunko se pomalu ztrácelo v mracích a za chvíli byla pěkná kosa. A kamna nic - ptali jsme se borca, proč nezatopí. A on se vykrucoval, že je to obtížný. Tak jsem mu říkal, že co je obtížný, že mu klidně pomůžu. Nakonec teda zatopil. Prve to moc nehořelo, ale nakonec se to pěkně rozhycovalo.

V noci jsem si dal přes spacák napůl peřinu a bylo mi krásně teplo.

Den 7 - úterý 3. ledna 2017

Teplota ráno v pokoji: -5 C
Útrata (Hotel Country Side): 2430 Rs.
Trasa: Dingboche (4410 m) - Chhukhung (4730 m) - Island Peak BC (4970 m) - Chhukhung (4730 m)
Start: 8:23
Vzdálenost: 18.74 km
Převýšení: 893 m
Čas: 5:50
GPS

Ráno opět modrá obloha. Akorát trochu zima.


Zatím největší útrata, protože horká voda stála skoro jak čaj. Venku je opět nádherně, ale slunko prý přijde až tak v 9:30. Vyrážíme 8:23 a venku je pěkná kosa. Naštěstí brzo přijde sluníčko, tak zastavuju a sundavám vrstvy.


Na cestě jsem potkal malou kravku (jak). Oba jsme si sebe navzájem všimli docela pozdě a co napadlo blbou krávu? Že se proti mně rozběhne! Uskočil jsem a zároveň začal šermovat hůlkama. Krávě ihned došlo, jak je blbá a zastavila se. Pak se odploužila mimo cestu. Když jsem obcházel další krávu, tak jsem si pro jistotu vzal do ruky pár šutrů.

Cesta do Chhukhungu trvá 2 hod. Zkoušíme první hezkej lodge - Chhukhung Resort. Vypadá ok, berem. Trochu posvačím a vyrážíme na vycházku (asi 11:20) směrem k Imja Tsho (jezero). Brzo ztrácím Lukase vzadu. Je to epic. Hned su asi v 4900 m a je tu cestička ve sněhu.




Za 2:20 dojdu k Island Peak BC. Byla to pěkná štreka. Dávám sváču, kouknu na jezero, které se skrývá za zdí ze sutě, a hurá zpět.

Island Peak Base Camp (5050 m). Uprostřed jsou 2 stany - zrovna se někdo chystal nahoru.




Nebude to snadné. Je to dlouho víceméně rovina a přišly mraky a fouká trochu proti mně. Teplotní komfort je na hraně, musím přidat. Solil jsem to, co to šlo, a těsně před cílem jsem dohnal Lukase, který už dávno šel zpět. Su pěkně hotovej! Nakonec je to za dnešek 18,7 km, z toho asi 5 z Dingboche do Chhukhungu.

Večer je u kamen teplo, akorát když se uvaří voda v konvičce, kterou (jak je tu zvykem) dají na kamna tak, že zakrývá díru nahoře, a konvičku odnesou, tak to dost čadí. Jdu spát před 9., jako obvykle.


No comments: