Thursday, April 27, 2017

Nepál 2016/2017: Trek přes tři sedla (pokračování)

Tento článek navazuje na tento: Nepál 2016/2017: Trek přes tři sedla

Den 8 - středa 4. ledna 2017

Teplota ráno v pokoji: -4 C
Útrata (Chhukhung Resort): 1160 Rs.
Trasa: Chhukhung (4730 m) - Kongma La (5535 m) - Pyramid (5000 m)
Start: 9:05
Vzdálenost: 13.16 km
Převýšení: 1,050 m
Čas: 7:09
GPS

Dokonce i ráno se topí v kamnech v jídelně, super! Dneska je v plánu přejít Kongma La (5535 m) a dorazit do Lobuche. Dávám Lukasovi náskok - startuje asi 7:45, já až v 9 hod. Doháním ho asi za 2 hod. Zatím je to docela snadný terén, ale zrovna když se potkáme, tak to začíná být obtížnější. Cesta se ztrácí pod sněhem. Kupodivu tudy posledních pár dní nikdo nešel.



Jsme asi v půlce stoupání a před náma je prudký svah, který tvoří velké balvany.  Mužíci se ztrácejí. Zkoušíme to přímo nahoru přes šutry - nahoře naštěstí vidíme mužíka. Je to fakt dřina.

Nahoře se ukazuje, že k sedlu je to ještě kus. Potkáváme Itala, co jde z druhé strany. Hurá! Konečně nemusíme hledat cestu, stačí jít v jeho stopách. Ital doporučuje ubytko v Pyramidě. Je to Italské výzkumné středisko kus nad Lobuche. Účtujou si 30 USD za den all-inclusive - sprcha, elektřina, jídlo, čaj, káva...

Výhled na východ do údolí, odkud jsme přišli. Všude okolo bílo.


Cesta k sedlu trvá ještě aspoň hodinu.

Sedlo Kongma La (5535 m), nejvyšší bod mého výletu


Na Lukase nahoře nečekám. Kousek sejdu a dám si pauzu.

Pohled ze sedla na západ - sem mířím. Dole se musí přejít ledovec Khumbu.


Když Lukase vidím v sedle, vydávám se dolů. Je to ještě pěkná dřina. Ke konci narazím na ledový úsek, kde musím nazout nesmeky, ale i v těch to klouže, takže nakonec volím alternativní techniku - po zadku.



Prve prudké klesání, pak ještě přejít ledovec. To zabere asi hodinu. Konečně jsem v Lobuche. Ptám se na Pyramid - prý asi 1/2 hodiny. Su už úplně groggy. Je mi jasné, že až sem za hodinu či dvě dojde Lukas, už skoro po tmě, tak bude mít dost a určitě už nikam dál nepůjde. Říkám si, že třeba do Pyramidy dojde další den. Ale to se nesplní a už ho pak nepotkám.

Začíná být fest zima. Slunko je fuč. Mám jen triko a goretexovou bundu, ale nechce se mi už přioblíkat, tak mi zbývá jediné - nasadit tempo. Už abych tam byl!

A konečně je to tu! Chvíli po páté jsem u Pyramidy, hurá! Jsem tu jedinej host. V chatě je manažer a jeden pomocník. Italové tu žádní nejsou. Prve se převleču, pak si dám nabíjet telefon, pak dostanu termosku s čajem, kouknu na zprávy BBC (satelit), pak si dám sprchu. Pak prý že na večeři bude chicken curry, jestli ok. Jasně! Než bude večeře, tak ještě dostávám popcorn a tomatovou polívku. Bavím se s manažerem. Zítra podle počasí bych mohl jít buď na Kala Patthar nebo do EBC.

Pohoda v Pyramidě


Den 9 - čtvrtek 5. ledna 2017

Vzdálenost: 0

Snídám v 8 - palačinka, mňam! Dneska nikam nespěchám. Ráno se mi vyperou ponožky a další věci a kolem poledne, jestli uschnou, se vydám na Kala Pathar. Doufám, že Lukas včera dorazil v pořádku. Dočetl jsem Into Thin Air, fakt super knížka! Je 10:30 a v pokoji je pořád -2 C. Počasí se dost pokazilo, takže topení nefunguje a je dost zima. Ještě že jsem si dal včera sprchu - po zbytek mého pobytu už je voda zamrzlá. Venku dokonce lehce sněží. Tím pádem se oblečení nedaří sušit a nakonec nikam nejdu - říkám si, že si stejně po včerejšku zasloužím volno.

Na oběd jsou špagety s rajčatovou omáčkou, žampiony a sýrem. Dobrý!

Na večeři luštěninová polívka a pak kari omáčka s masem a k tomu chapati. Nějak mi to nesedlo a celou noc mi bublá v žaludku a jsem nadmutej jak koza.

Den 10 - pátek 6. ledna 2017

Trasa: Pyramid (5000 m) - kus před Gorak Shep (5127 m) - Pyramid (5000 m)
Vzdálenost: 6,94 km
Převýšení: 334 m
Čas: 2:07
GPS

Ráno přichází průjem, takže z plánů na Gorak Shep nic nebude, zůstávám v Pyramidě. Snídaně 7:30. Počasí vypadá dobře.

Pyramid. V pozadí Pumori (7165 m)


V 11 jdu s panem domácím na kopeček - on jde s laptopem stáhnout data z meteostanice. Já pak jdu ještě výš po hřebínku směrem na sever. Jdu v péřovce, tak je mi hezky teplo. Na nejvyšším místě si sedám na kamen a kochám se.

Pohled zpět na jih. Zhruba uprostřed fotky je Pyramida. Kousek nalevo u bílého plácku je meteostanice nad Pyramidou. A dole je jezero, ze kterého čerpají vodu.

Pak sejdu dolů, po cestě zpět mi dost silně fučí do tváře.

Asi 12:30 oběd - čisté chapati - mám dietu. Pak se rozhodnu, že bych přece jen mohl zkusit jít na Kala Patthar (5500 m) a že když vyrazím tak 13:30, tak to bude tak akorát na západ slunce, nebo aspoň pozdní slunko. Pan domácí říká, že to bude tak 1 1/2 hod do Gorak Shep a 1 1/2 hod na Kala Patthar. OK, vyrážím.

Pohled směrem k Everestu. Ten je ovšem skrytý za bližšími horami. Nejvyšší hora vpravo je pravděpodobně Nuptse (7861 m).


Ale brzo zjišťuju, že jsem velice slabej - asi ten průjem. Tak se po hodině otáčím. Když dojdu zpět do Pyramidy, jsem KO.

Na večeři si dávám opět pouze chapati.

Den 11 - sobota 7. ledna 2017

Útrata (Pyramid): 9000 Rs. (3000 Rs./den, all inclusive)
Trasa: Pyramid (5000 m) - Dzongla (4800 m)
Start: 9:46
Vzdálenost: 8,24 km
Převýšení: 193 m
Čas: 2:17
GPS

Fakt se mi ta Pyramida líbila, vypadá to spíš jak horská chata v Alpách než místní guest house. Rozvody elektřiny i topení. Ovšem to vytápění nějak nefunguje - pouze jedno topení v jídelně a jedno v koupelně, ale jen když je hezky a jen slabo. Je to škoda. Chtělo by to, aby tu někdo postavil pořádnou moderní horskou chatu.

Snídám v 8, pak pomalu balím a asi 9:30 vyrážím. Venku místy pěkně fučí.

Cesta údolím Khumbu směrem na jih

Stádečko jaků se páslo na mojí stezce. Tentokrát jsem je raději velkým obloukem obešel.


Cítím se pořád jaksi slabý. Ale tempo docela jde. Z Lobuche do Dzongla to má být 3 hod. Pyramida je o 15 min dál a trvá mi to celkově 2 hod 17 min. Ke konci je teda cestička dost náročná - zařezaná ve strmém svahu a hodně uzounká.

Dzongla je osada asi pěti guest housů. Postupně kolem nich procházím a všechno zavřeno! Až poslední je otevřený, uff! V jídelně jsou 2 Australané s průvodcem a jeden Japonec, co se k nim tak nějak přidal. Prý byli v EBC a viděli asi ty Španěly, co jsem potkal v Dingboche, ale nemluvili s nima. Ale prý několikrát letěl vrtulník někoho evakuovat - asi výšková nemoc či co. No teda. A taky jejich průvodce říká, že sem do toho guesthousu volal, aby měli ještě otevřeno - že prý by jinak už zavřeli! A že zítra teda zavíraj! Tak to jsem teda měl kliku - přijít o den později, nevím, co bych dělal. (O pár dní později jsem se dozvěděl od jedněch Korejců, že šli o den později a pořád bylo otevřeno a spali tam, tak nevím - asi ten průvodce pěkně kecal, podobně jako ohledně trhlin na Cho La.)

V jídelně je neuvěřitelně teplo, skoro ani není třeba péřovka. Později přišel ještě jeden pár (asi UK) s guidem a nosičem. Japonec má i stan a vařič a většinou kempuje.

Den 12 - neděle 8. ledna 2017

Útrata (Dzongla): 3010 Rs.
Teplota večer: -5,7 C
Teplota ráno: -7,9 C
Trasa: Dzongla (4800 m) - Cho La (5400 m) - Gokyo (4800 m)
Start: 8:11
Vzdálenost: 13,47 km
Převýšení: 1011 m
Čas: 6:16
GPS

Bylo to nějaké drahé. Jednak voda stojí čím dál víc, a taky mi zaúčtovali 300 za pokoj - moje chyba, tentokrát jsem neřekl předem, že chci pokoj zadarmo. Jeden guide mě přesvědčoval, že se všude platí. Tak určitě.

Tam někam doprostřed musím vyšplhat a tam pak začíná ledovec.


Přede mnou je Cho La. Podle guida nejobtížnější z těch 3 sedel. Oni vyrazili 7:30, já po osmé. Kupodivu je doháním až těsně před sedlem - čas 2:30. Nahoru to šlo hezky, i ledovec byl fajn, až na posledních 5 min nazouvám nesmeky.

Pohled zpět, odkud jsme přišli - východ


Poslední strmý úsek do sedla

Pohled ze sedla dolů. Tudy půjdu - západ.


Nahoře se moc nezdržuju a valím dolů. Je to dost prudké, ale tak to mám rád. Skupina je brzo daleko za mnou. Po pár stech metrech klesání se dojde na rovinu a pak trochu do kopce a z kopce, ale už rovnější úseky. Pak to začne hezky klesat až do Dragnagu (4700 m), kde jsem v čase 4:30. Dávám si čaj a sušenky.

Sestup do Dragnagu


V 5:09 jsem na okraji ledovce, který se musí přetraverzovat. Potkám Dána, asi 40 let. Má co dělat. Dává mi lekci, abych šel opatrně a vyrazil brzo, pokud chci dojít z Gokya přes Renjo La až do Thame. Nevím, co těm lidem jebe. Přijde mi, že v Alpách takoví lidi nejsou. A to nejlepší nakonec: Cesta přes ten ledovec mu prý trvala 3 hodiny!!! Můj odhad byl 1 hod, max 1 1/2. A taky že jo. Bylo to náročné to přejít, ale v čase 6:16 jsem v Gokyo Resortu. Takže přejít ledovec skutečně trvalo asi hodinu.

Dán šplhá na okraj ledovce. V pravém horním rohu je v tmavém svahu cestička. To je cesta na vyhlídkový kopec Gokyo Ri (5300 m) a pod cestičkou je skryté Gokyo (4800 m), můj dnešní cíl.

Gokyo. V pozadí Cho Oyu.


Ubytovávám se. Jako obvykle (s výjimkou Dzongly) se hned ptám, jestli můžu mít pokoj zdarma. Správce váhá, ale pak že teda jo, ale že to nemám nikomu říkat. V jídelně potkávám šerpu - jmenuje se Nima Sange Šerpa. Má korejského klienta, který je zrovna na vycházce na Gokyo Ri - kopečku nad osadou. Umí totiž korejsky. Učil se půl roku. Pracuje pro agenturu Seven Summits - prý jedna z největších. On působí i jako šerpa na Everestu, prý už 6 let. Je mu prý 24, ale vypadá na víc - možná se na něm podepsaly drsné podmínky v horách. V době zemětřesení byl v C2. Bylo jich tam asi 60 a evakuovali je vrtulníkem.

Vlevo pomocník v guesthousu, vpravo Nima Sange Šerpa

Nakonec se nám ten večer docela rozjel. Začaly se nosit lahvičky rumu, ty stejné, co jsme popíjeli v Namche na Silvestra. Ukázalo se, že Sange Sherpa si rád popije - prý i na Everestu ve výškových táborech. Říká, že pít a kouřit začal před třema lety.


S korejským klientem Šerpy


Snědly se moje pražené mandle a část arašídů. Místní zase donesli opražené buvolí maso se zeleninou. Bylo to pikantní a moc dobré. Spát jsme šli asi 22:30. Sranda byla, že šerpa s Korejcem chtěli vyrážet 6:30 na Renjo La (a dojít až pod Namche), ale nakonec prý vyrazili až 8:15. Ovšem vinou Korejce, který pozdě vstal, přestože vůbec nepil.

Den 13 - pondělí 9. ledna 2017

Teplota na pokoji ráno: -6 C
Vzdálenost: 0

Kupodivu mi bylo v noci fakt teplo. Ano, k běžné jedné peřině jsem se navíc oblíkl do péřovky. Ale i tak.

Snídani jsem měl domluvenou na 8, ale dopadlo to spíš na 8:30. Nejsem zcela fit. Chtěl jsem jít na vycházku k 5. jezeru a odpoledne na Gokyo Ri, ale zatím se na to úplně necítím.

Odpoledne pak přicházejí mraky, takže nakonec nejdu nikam. Večer přichází Japonec. Že si zase postaví stan. Taky na Gokyo Ri šel s těžkým batohem. Zvláštní tvor. Prý je to jeho politika.

Tentokrát večer žádný alkohol.

Den 14 - úterý 10. ledna 2017

Teplota v pokoji ráno: -7,1 C
Trasa: Gokyo (4800 m) - na dohled 6. jezera (5200 m) - Gokyo (4800 m)
Start: 8:12
Vzdálenost: 19,30 km
Převýšení: 802 m
Čas: 5:22
GPS

Je oblačno! (To se stalo asi jen 2x, jinak ráno bylo vždycky jasno.) A já chtěl jít na Renjo La! Zaprvé by bez sluníčka byla zima a zadruhé nic neuvidím - z Renjo La jsou krásné výhledy na Everest a další hory. Takže co teď? Rozhodl jsem se jít na sever k jezerům.

Tam někde nalevo se skrývá Cho Oyu


Došel jsem až na dohled 6. jezera. Počasí po cestě tam nakonec celkem ušlo. Cho Oyu se skrývala v mracích, ale Everest byl vidět hezky. Po cestě zpět to ale bylo peklo - silný vítr do tváře. Celkem 19,3 km za 5 hod 22 min. Dojdu do guesthousu a su hotovej. Prý že je dal bhat ready. OK! Sem s ním! A taky je tu nová parta Korejců. 3 nezávislí muži a jedna žena s průvodcem a nosičem.

Nakonec jsem s Korejcema dobře pokecal. Je to parta univerzitních profesorů - fyzika a matika. Jeden z nich často jezdí do Evropy (Trieste).

Den 15 - středa 11. ledna 2017

Teplota v pokoji ráno: -8,0 C
Útrata (Gokyo Resort, 3 dny): 7030 Rs.
Trasa: Gokyo (4800 m) - Renjo La (5360 m) - Lumde (4400 m) - Thame (3800 m) - Namche (3400 m)
Start: 7:57
Vzdálenost: 32,11 km
Převýšení: 1101 m
Čas: 9:04
GPS

Počasí je super!

Cho Oyu (8188 m)


V jídelně -12 C jako obvykle, ale už je zatopeno. 7:57 vyrážím k Renjo La. Jde to dobře, ale je to obtížnější než jsem čekal. Sníh a ne úplně jasná cesta.


Poslední výškové metry do sedla


V sedle jsem za 2 h 30 min. Je pořád hezky, krásné výhledy na Everest a další hory.

Uprostřed Everest. Pod ním 3. jezero u Gokya, které na vzdálenějším břehu.


Sestup jde taky dobře, až posledních pár set metrů do Lumde je nepříjemně prudkých.

Tady to za chvilku půjde prudce dolů k Lumde


V Lumde jsem v čase 4 hod. A pak je to mírně z kopce, ale trochu hore dole. Počasí se pokazilo a je zima a zataženo a trochu sněhu.




Do Thame se dohrabu až za 7 hodin. Protože byla zima, tak jsem se skoro nezastavoval. Takže jsem snědl jen půl tyčinky. Už jsem byl dost vyčerpanej, tak jsem se v Thame stavil v Tibet Guest Housu na nudlovku a čaj. Taky jsem snědl nějaké arašídy a dojedl čokoládu. Pomohlo. 15:20 jsem vyrazil a 17:30 jsem byl v Namche. Byl to ještě kus cesty. A bolí mě paty na obou nohách - asi už ty pohory nejsou, co bývaly.


Špička Thamserku

Namche v mlze


Ke konci jsem potkal i tentguye (Japonec). Říkal, že jde taky do Khumbu Lodge v Namche, ale neobjevil se. Zato se objevili Korejci z Gokya! A taky 2 Češi, co zrovna jdou nahoru, tak jsem poprvé mohl promluvit česky. A taky šla elektřina (s jedním výpadkem) a i wifi!

Teď už zbývá jen třídenní cesta do Phaplu, odtud celý den džípem do Kátmandú a pak poslední dva dny v Bhaktapuru. Pokračování příště.


No comments: