anyberry.net

Podzimní porce dobré hudby

2010-12-03T16:17:00.004+01:00

Letošní podzim o dobré koncerty nebyla nouze a tak bych si tu rád poznamenal, co jsem viděl a slyšel a co mě zaujalo.

Pondělí 11. října - Dan Bárta & Illustratosphere

Dan Bárta těžko může zklamat, ale že bych si to nějak extra užil, to taky ne. Možná to bylo tím místem - bylo to v Rubínu u nás v Žabinách a to není moc útulný místo. Navíc ani nepřišlo nějak moc lidí.

Neděle 17. října - Betty Lee & The Bead Beat

Úžasnej koncert, asi nej zážitek tuto sezónu. Michael Krásný na basu je famózní, podle bratra v současnosti jeden z nejlepších basáků u nás a já s ním souhlasím. Bláznivej Alouš na klávesy byl taky super. No a Betty zpěv a k tomu dobrej kytarista a bubeník. Všechno šlapalo, jak mělo.

Čtvrtek 21. října - T. O. P. Dream Company

Tuhle kapelu jsem objevil úplně náhodou letos v létě na Colors of Ostrava a hrozně se mi líbili. Vychází z hudby Tower of Power. Tehdy s nima ještě naposledy zpíval Vojta Dyk, což je škoda, že už tam není. Ale mají tam Martu Balážovou, Ondru Rumla a ještě jednoho nového zpěváka a všichni jsou dobří. Šlape jim to perfektně. Na basu opět Michael Krásný. Velkej zážitek.

Čtvrtek 4. listopadu - Monkey Business & J. A. R.

Tenhle koncert jsem si moc neužil. Tyhle dvě kapely už jsem dlouho naživo neslyšel, tak jsem si říkal, že to zkusím. Jedním z problémů bylo, že Fléda byla totálně vyprodaná, takže si dokážete představit, že tam absolutně nebylo k hnutí. Takový prostředí moc nemám rád. To je jedna věc. Další věc je, že Monkey Business se postupně dopracovali k jakýmusi disco stylu, kterej mě taky moc netáhne. Neříkám, že to bylo špatný, ale prostě mi to moc nesedlo.

Neděle 7. listopadu - Victor Bailey

Na Baileyho jsem šel ze zvědavosti. Slyšel jsem o něm, ale nikdy jsem ho neposlouchal ani neslyšel. A jsem moc rád, že jsem na něj šel - bylo to hodně dobrý. Je fakt výjimečnej. Akorát škoda, že je nemocnej - to jsem před tím nevěděl. Ale doufejme, že tu s náma ještě dlouho vydrží.

Neděle 14. listopadu - Ondřej Kabrna Trio

Původně jsem se chystal ten večer do sauny, ale dostal jsem telefonát, že jestli nechci na ten koncert. Tak jsem šel, ale nevěděl jsem moc, co čekat. Naštěstí mě to příjemně překvapilo. Koupil jsem si i cd. A na baskytaru hrál Kuba Antl, kterýho znám. Bylo to skvělý.

Čtvrtek 18. listopadu - Pocta Franku Sinatrovi

Tuhle akci inzerovali po celým Brně už několik měsíců dopředu a původně jsem se tam nechystal, ale pak mě přesvědčily jména zpěváků, co tam zpívali - Dan Bárta, Vojta Dyk, Matěj Rupert a Tereza Černochová. Hala na Vodové je na můj vkus trochu moc velká, ale nakonec to bylo dobrý. Akorát škoda, že Danovi to nějak šustilo - asi byl nachlazenej. Nejvíc ovšem zářil Vojta Dyk, to je neuvěřitelná osobnost.

Čtvrtek 2. prosince - Takin' Off

Tohle bylo trochu zklamání. Vlastně ani nevím, co jsem čekal. O téhle kapele jsem se dozvědal asi před měsícem, když byla jako host v pořadu Grunk Funk na Radiu Wave. Existují asi 10 let a už 7 let s nima zpívá Tereza Černochová. Hráli i v tom pořadu přímo naživo, ale to jsem moc nebral v potaz, protože jsem si říkal, že to stejně není moc dobře nazvučený atd. Tak nějak jsem předpokládal, že když s nima zpívá ta Černochová, tak to bude určitá záruka kvality. A vono ne. Neříkám, že to bylo úplně špatný nebo že by tam nebyly žádný zábavný momenty. Ale celkově mi to přišlo takový... průměrný. Jeden highlight: Měli s sebou takovýho tlustýho černocha, co se tvářil nasraně a hned bylo jasný, že asi bude rapovat - měl na sobě nějaký medaile. Při těch jeho výstupech jsem se cítil trochu trapně - bylo to samý fucking, pussy apod. Z toho už jsme vyrostli, ne? Nebo kdyby to aspoň dělal tak, abych mu to mohl sežrat... No a pak taky byl problém se zvukem - Tereza si furt ukazovala, že se neslyší a několikrát to i šla řešit za zvukařem. Pak taky několikrát za koncert začalo něco šíleně škrčet - asi špatná šňůra. No, takže dohromady nic moc večer.

Každopádně jinak z toho letošního podzima mám radost - málokdy se podaří vidět tolik dobrých koncertů za sebou. Kéž by byl příští podzim aspoň takový!

Barefoot Running

2010-09-21T18:07:00.002+02:00

Minulý týden jsem začal číst knížku Born To Run a hrozně mě nadchlo běhání naboso. V sobotu jsem si poprvé vyzkoušel běhat v Nike Free přes špičky a zatím mi to moc nejde a taky je to samozřejmě záhul na lýtka. Ale už se těším, až si to znovu vyzkouším. Už nikdy nechci běhat přes paty. Knížku už mám skoro dočtenou a rozhodně ji doporučuju!

Colours of Ostrava

2010-07-19T00:17:00.002+02:00

Letos jsem byl poprvé na Colours of Ostrava a rád bych si tu poznamenal, co jsem slyšel, co se mi líbilo a co se mi nelíbilo. Můj první dojem po příjezdu byl takový, že je to na mě moc mega akce a moc lidí a chvíli jsem dokonce přemýšlel, jestli se nemám sbalit a odjet dom. Naštěstí jsem si to rozmyslel, protože za těch několik dní jsem nasbíral úžasný zážitky.

Pátek

Do Ostravy jsem přijel o půl 8. a než jsem se zaregistroval a postavil stan, bylo půl 9. Takže první kapela, kterou jsem slyšel, byl Alamaailman Vasarat (myspace). Toho jsem slyšel jen chvíli a stačilo mi to. Jakási kombinace punku a dechovky. Na mě moc velká drsňárna. Další vystoupení bylo Erik Truffaz Paris Project (myspace). To ani nemohlo být jiný než super. Erika jsem viděl už asi 4krát a je to pokaždé dobrej zážitek. Pak jsme chvilku poslouchali Skyline (myspace) a to mě teda neoslovilo. Jakási česká elektronika. Další byl Don Blackman (myspace). To teda bylo docela vtipný. Muzika dobrá. Šlapalo to dobře. Funky apod. Akorát ten Don nám moc nesedl. Byl to takovej tlustej černej Američan, kterej nám dával najevo, že mu jsme úplně ukradení. Žvýkal si svoji žvýkačku a skrýval se za slunečníma brýlema. Ale jinak to bylo dobrý. No a jako poslední jsem si šel na chvilku poslechnout Zion Train (myspace). Byl jsem už unavenej, tak jsem šel brzo spát. Takový reggae. To mě moc nebere. Ale neříkám, že to bylo úplně špatný. Akorát mě to moc neoslovilo.

Sobota

Sobota byla našlapaná. Začalo to v 1 vystoupením vietnamské tradiční zpěvačky Huong Thanh (myspace). Zpívala v kostele společně s hráčkou na jakousi japonskou harfu a s hudebníkem, co hrál na nějakou asijskou verzi houslí. Nakonec to byli právě ti doprovodní muzikanti, co mě nejvíc zaujali. Bylo to fakt zajímavý. Další bylo Alejandro Toledo & the Magic Tombolinos (myspace). Taková jakási balkánská dechovka na 52. způsob. Jako kulisa k pití piva dobrý. Následoval Čechomor (myspace). Prve se mi na ně nechtělo jít, ale nakonec jsem se nechal překecat a ani jsem nelitoval. Nikdy předtím jsem je naživo neslyšel a znám jen pár písniček, co rádia omílaj furt dokola. Bylo to celkem dobrý. Pak jsme si dali hodinovou pauzu na pivo a po ní tu byla Mokoomba (myspace). Afrika! To jsme si fakt užili. Hráli, zpívali a tancovali. Akorát možná trochu škoda, že jsme byli na tribuně, a tak jsme to měli trošku z dálky a zrovna u tohoto druhu hudby by se možná hodilo být v kotli a trochu se hýbat. Pak se začalo hřmít a blýskat a bylo jasné, že bouřka se nám nevyhne. Schovali jsme se v jednom pivním stanu a tam jsme tu hrůzu přečkali. Pršelo fakt hodně. Fakt hodně moc. No a hned jak to přešlo, tak už byli ke startu připravení... The Cranberries (myspace)! To byl pro mě jeden z největších zážitků festivalu. Cranberries jsem totiž kdysi poslouchal fakt hodně. Tak před 8 lety. No ale to se nezapomíná, že jo. Takže jsem se pěkně vyřval. Říkal jsem si, jestli je to ještě baví - hrát po 16 letech song pořád ve stejné aranži. Ale bylo to přesně to, co posluchači (včetně mě) chtěli. Prostě písničky, který znají a který si můžou zazpívat. Paráda. Hned jak dozpívali, tak už jsme valili na Jaga Jazzist (myspace). Nářez jak sviňa, co dodat. Pak se všichni hrnuli na Afro Celt Sound System (myspace), což musela být taky pecka. Jenže já jsem vedle zaslechl T. O. P. Dream Company a to mě natolik zaujalo, že jsem zůstal tam. Je to česká kapela, která hraje 100% funk. Slušně lilo, takže před pódiem trsalo jen několik desítek nejskalnějších fanoušků, ale možná to tomu ještě přidalo. Celej ten den tím deštěm získal takovou nezapomenutelnou atmosféru. No a pak po cestě do stanu jsem si ještě tak na půl hodinky poslechl Zagar (myspace). Takovej elektro nářez. Docela mi to sedlo.

Neděle

Poslední den bývá většinou slabší, ale tady to rozhodně neplatilo. Ale lidí už bylo míň, hlavně kvůli počasí - rapidně se ochladilo a bylo pořád tak nějak zataženo, že to furt vypadalo, že začne pořádně pršet. Naštěstí nakonec spíš jen mrholilo. No, takže co jsem slyšel a viděl. Prve od 12 hod hráli v kostele Please The Trees (myspace) a to mě na první poslech celkem zaujalo, takový melancholický indie nebo co. (Poznámka: Teď koukám a voni to byli Češi! To teda čumím!) No ale pak už to trochu přeháněl ten jejich frontman s předváděním, tak jsem šel pryč. Další bylo Brooklyn Funk Essentials (myspace). Zas tak moc se mi to nelíbilo, ale bylo to dobrý. Šlapalo jim to. Ale nebylo to úplně tím správným směrem (pro mě). Některý songy byly ska, něco reggae, něco funky. Ale zpěvačka byla krutá, to jo. Pak jsem si na chvilku poslechl Idu Kelarovou (myspace) a to mě zas tak nezaujalo. Takoví cigoši. Hudba celkem dobrá, ale nemusel jsem moc tu zpěvačku. Nejen proto, že je tak tlustá. Ale ani mi moc nesedí ten její styl komunikace a zpěvu. Pak jsem si šel sbalit, abych si mohl poslechnout skoro celej koncert Sophie Hunger (myspace). Tu jsem viděl už před 3 roky jako předskokanku Erikovi Truffazovi a tehdy mě zaujala. Jsem moc rád, že jsem ju zase slyšel, protože je pořád stejně dobrá. Fakt se mi to líbí. No a pak už jsem musel valit. Škoda, že Regina Spektor (myspace) byla až od půl 9. a poslední vlak do Brna jede ve 20:38.

Celkově jsem byl nakonec dost nadšenej, ačkoli to samozřejmě bylo náročný a spánku moc nebylo. Byl bych raději, kdyby to bylo menší - prý prodali 25 tisíc lístků a to už je fakt hodně lidí. Na druhou stranu na menším festivalu můžeš těžko zajistit tolik kvalitních kapel a muzikantů. Takže zatím nevím, příští rok si to budu muset dobře rozmyslet.

Výlet za velkou louži

2009-05-28T13:28:00.003+02:00

Před pár dny jsem konečně zpracoval všechny fotky z výletu do USA, tak bych při té příležitosti rád napsal pár poznámek. Začnu tím, že jsem nikdy nebyl nějakým velikým fanouškem Ameriky. Už dlouho jsem se tam chystal, ale dlouho k tomu nedocházelo, protože to prostě nemělo dostatečně velkou prioritu. A proč jsem tam chtěl jet? Těch důvodů je několik. Jednak tam mám strýce s rodinou, tak jsem je chtěl konečně navštívit. A pak jsem se chtěl na vlastní oči přesvědčit, jak to tam všechno vypadá - všichni to známe z filmů a z médií, tak jsem si říkal, že to chce vyzkoušet, jestli je to všechno takové, jak se to zdá.

Na výlet jsem si vyčlenil 2 týdny v dubnu - využil jsem dvou volných dnů okolo velikonoc. Strýc bydlí v předměstí Chicaga, a tak byla volba destinace celkem jasná. Jenže co dělat v okolí Chicaga 2 týdny, že? Teda Chicago je samo o sobě dost zajímavé, ale nechtěl jsem být jen pořád ve městě a co týče nějakých parků apod., tak Illinois bohužel moc nemá co nabídnout. Po několika dnech průzkumu jsem se rozhodl strávit druhou polovinu dovolené v Las Vegas a okolí. Ne že by mě lákalo Las Vegas samotné, to opravdu ne, ale v jeho okolí je spousta zajímavých národních parků. Jak se později ukázalo, chtělo by to aspoň 2 celé týdny, abychom je všechny stihli.

Takže nakonec to vypadalo tak, že první týden jsem strávil v Chicagu a okolí, pak jsem na víkend odjel dolů do St. Louis navštívit pár přátel, které jsem před 3 lety potkal v Brně, když byli na turné s Columbia University Singers a my jsme s nima měli koncert v Červeném kostele v Brně. Pak jsem v pondělí ráno odletěl do Las Vegas, kde jsem se opět potkal s bratrancem. Půjčili jsme si auto, takže krom Las Vegas jsme viděli Lake Mead, Hoover Dam, Grand Canyon a Red Rocks v okolí turistického centra Sedona. V pátek jsme se vrátili do Chicaga, abych v sobotu odletěl zpátky domů.

Fotky

Tady jsou nějaké ty fotky. Nejprve Chicago:

Chicago

Dále St. Louis a Columbia (kde se nachází University of Missouri aka Mizzou):

St. Louis

Las Vegas:

Las Vegas

A nakonec nějaké ty parky:

Grand Canyon and more

Dojmy

A máme tu oblíbenou kapitolu - dojmy. Jak se mi to všechno líbilo? Ehm, popořadě. Když mě strýc s bratrancem vyzvedli na letišti O'Hare, jeli jsme asi hodinu k nim domů. Byl to trochu zvláštní pocit, ale nebyl to šok. Měl jsem pocit, že je všechno tak, jak jsem si to představoval - velké vzdálenosti, velká auta, všichni všude jezdí, bez auta člověk nemá šanci. Později jsem si uvědomil, že v Americe fakt není jednoduché žít zdravě. Jednak se opravdu všude jezdí autem. A pak když si zajdete do restaurace tak je to tu znovu - všeho je spousta, všude vám nabízí za pár centů upgrade na větší porci. Jak potom nemají být často tlustí?

Taky mě překvapilo, jak je to předměstí obrovské a že je to prostě ulice vedle ulice. Občas nějaký lesík. Ale celkově jsem z toho měl dojem, že není úniku. Prostě pořád samé domy a další domy a zase domy. To už lepší bylo Chicago samotné, kde byly alespoň všelijaké parky všude na dosah.

Během letu do Las Vegas jsem pochopil, proč většina obyvatel žije na východní půlce kontinentu. Velkou část tvoří vyprahlá půda anebo hory. Pro někoho asi žádné překvapení, ale já nikdy na zeměpis nebyl dobrej :) Co se týče Las Vegas, tak ještě pořád si nejsem jistý, jak svůj pocit z něj pojmenovat. Několik lidí se mě později ptalo, jak se mi líbilo. A já nevěděl, co na to odpovědět. Rozhodně nemůžu říct, že se mi to město líbí, ale jednoduše říct "nelíbí" by taky nebylo fér. Řekl bych, že je to něco tak bizarního, že to musíte vidět na vlastní oči. Všechno je tak umělé... Umělá Eiffelovka, umělé Benátky, umělý New York, umělá pyramida se sfingou. Všechno je monstrózní. Opravdu zvláštní místo. Jsem rád, že jsem to viděl, ale jeden den mi stačil a pak už jsem se těšil ke Grand Canyonu :)

No a ty parky... Ta vyprahlá měsíční krajina v Arizoně má něco do sebe. V Evropě asi nic takového nenajdete. Takže to byl zážitek. Ale popravdě po pár dnech už se mi to trochu zajídalo - asi to bylo tím, že mám rád zeleň a tam jí moc nebylo. Samozřejmě, USA toho nabízí mnohem a mnohem víc, než my jsme viděli. Takže tohle se vztahuje hlavně ke Grand Canyonu a okolí. Zajímavé je, že se tam ta krajina hrozně rychle mění. Chvílí žádná zeleň, žádný život, pak najednou různé keříky, pak i vyšší stromy a nejvíc ze všeho mě překvapila Sedona, která je sice jen asi 100 mil na jih od GC, ale najednou je tam všude zeleno. Byla to příjemná změna.

Celkově to byl hezký výlet. Jsem fakt rád, že jsem se tak konečně podíval. Není to místo, kde bych chtěl žít, dost věcí by mi tam vadilo. Ale je to tak velká země, že si tam určitě každý může najít to svoje. A já jsem si uvědomil, že 2 týdny jsou přece jen dost málo, takže bych se tam rád zas někdy podíval, i když netuším, kdy to bude.

Good Shit From Poland

2009-05-19T00:27:00.002+02:00

Tak to máme za sebou a bylo to super. On to byl nakonec takový komponovaný večer - hrály 3 kapely a mezitím promítali 4 krátké filmy. Ten projekt se jmenuje Fertilizer a každý rok se zaměřuje na hudbu z nějakého regionu. Tento rok je to Polsko a proto zvolili podtitul Good Shit From Poland. Tohle byl poslední koncert ve Velké Británii. Takže ty kapely: Contemporary Noise Sextet , Sing Sing Penelope a Jacaszek. Všechno dobré.

17. květen v dešti

2009-05-18T11:55:00.005+02:00

Včera jsme byli na koncertě. Zážitek. Tohle si píšu hlavně pro sebe, abych nezapomněl. Sice jsme po cestě tam řádně zmokli, ale to nevadí, aspoň jsem si užil trochu anglické kultury ;)

Koho že jsme to viděli a slyšeli? Prve John Egdell, pak Richard Dawson a nakonec Meursault. Ti se nám tak líbili, že jsme si koupili i cd. Jo a mezitím hrál ještě jeden týpek, ale to bylo na mě moc elektronický a moc experimentální. Jen řeknu, že končil ve svíjení se poté, co rozdupal klávesnici. Celkově tomu večeru dávám 5* 4* (vzhledem k některým jiným okolnostem).

A co nás čeká dneska? CONTEMPORARY NOISE SEXTET. Už se těším!

Můj motivační dopis

2008-09-29T21:50:00.004+02:00

Myslím, že můj motivační dopis přiložený k přihlášce na zahraniční pracovní stáž je natolik přínosný, že se s vámi o něj musím podělit:

Jmenuji se Martin Malina, je mi 23 let a pocházím z Brna. Nedávno jsem úspěšně absolvoval bakalářskou státní zkoušku z oboru Aplikovaná informatika na Fakultě informatiky Masarykovy univerzity. Nyní mám přerušené studium z důvodu odkladu obhajoby bakalářské práce. Po uzavření svého bakalářského studia se chystám pokračovat dále v magisterském studiu na naší fakultě, a to právě zahraniční pracovní stáží v rámci programu Erasmus.

Proč chci vyjet na pracovní stáž? Jednou větou: Protože rád poznávám nové věci a nová prostředí. Vždycky jsem v sobě měl touhu cestovat, ale když jsem byl malý, příležitostí mnoho nebylo. Když se mi ovšem asi před dvěma lety naskytla možnost vyjet na krátkodobý studijní pobyt do Finska, okamžitě jsem se chopil této příležitosti a jel jsem. S pobytem jsem byl opravdu spokojen a doufal jsem, že to není naposled, co jsem takto někam vyjel. Když jsem se vrátil zpět, zanedlouho jsem si našel práci na částečný úvazek v oboru IT a brzy jsem začal mít obavy, že se hned tak někam nedostanu, protože už tu mám závazek. To jsem ovšem netušil, jak vše dopadne. Nakonec se vyskytla příležitost jet na 4 měsíce do pobočky firmy Red Hat v Newcastlu v Anglii a jak jinak jsem mohl zareagovat, než této nabídky využít.

V Anglii jsem nikdy předtím nebyl a nějakou dobu jsem ji odmítal, protože je mi jasné, že počasí, zvláště na jaře, je tam hodně nevyzpytatelné. Jenže ono nakonec všechno záleží na tom, jak člověk věci bere. A já chci pobyt v Angii brát jako něco nového, něco jiného, co tady nezažiju. Čím dál víc se těším na typický přízvuk severoanglické angličtiny i na přímořský vítr doprovázený mnohdy deštěm.

A co se týče profesního přínosu? Ten tu beze sporu bude. Divize JBoss firmy Red Hat se zabývá vývojem middleware řešení pro podnikovou sféru. Používá se zde především technologie Java Enterprise Edition, které se i já chci do budoucna věnovat, a proto mi stáž v této firmě přijde jako ideální.

Garmin Forerunner 305

2008-09-28T21:09:00.004+02:00

Dneska bych chtěl popsat své první zkušenosti s mojí novou hračkou.

Prve pár řádek o mně. Běhat jsem začal na začátku minulého léta (červen 2007) poté, co jsem se vrátil ze zahraničního studijního pobytu. Necítil jsem se moc fit a měl jsem pocit, že už je na čase se nějak začít hýbat. Rozhodl jsem se pro jogging, protože je to sport, ke kterému vlastně nic nepotřebujete – skutečně, trvalo asi půl roku, než jsem si začal kupovat první sportovní oděvy a později konečně i boty (já vím, to je ta nejdůležitější věc a neměl jsem to tak odkládat). Před několika týdny jsem absolvoval svůj první závod – Prague Night Grand Prix (více info na www.pim.cz) a věřím, že to nebyl poslední.

A teď k oné hračce. Využil jsem toho, že byl kamarád přes léto ve Spojených státech, a nechal jsem si od něj koupit sporttester Garmin Forerunner 305. Mezi sporttestery mají asi větší renomé přístroje značky Polar, ale Garmin (jako jediný z velkých hráčů na trhu) má v sobě zabudované GPS, takže volba padla na něj.

V balení najdete:

hodinky
hrudní pás pro měření srdečního tepu
dok pro nabíjení a připojení k PC přes USB
USB kabel
zdroj
instalační CD

Měl jsem trochu strach z velikosti hodinek. Ty sice jsou větší, ale na ruce sedí dobře a navíc váží pouhých 77 g, takže se nemusíte bát, že by vám upadla ruka. Co se týče hrudního pásu, asi vám bude chvíli trvat, než nastavíte optimální utažení, ale pak už je vše v pořádku.

Software

Instalační CD obsahuje program Garmin Training Center, který jde bez problému nainstalovat i na Mac OS X. Po instalaci vše okamžitě fungovalo, jak má. GTC je dobrý na plánování tréninků, ale pokud jde o zobrazení dat o vašich absolvovaných bězích, moc toho neumí. Proto jsem se zaregistroval na webu MotionBased.com, který provozuje firma Garmin a slouží k vedení sportovního deníku. Oproti Garmin Training Center nabízí mnohem více grafů a informací o vašem výkonu. Nic vám nebrání používat jak GTC, tak i MotionBased.com. Mile mě překvapilo, že plugin pro posílání dat z hodinek na web je dostupný i pro Safari, tedy výchozí prohlížeč na platformě Mac.

GPS a přesnost

Trochu mě zklamalo, že třeba u nás na dvoře se mi vůbec nepodařilo zachytit polohu družic. Když jsem ovšem vyšel ven na ulici, po pár minutách jsem signál chytil a pak jsem ho neztratil. Přesnost mi přijde celkem dobrá, akorát na ulici to někdy vypadá, že jsem běžel skrz domy, ale to je buď chybou Google Maps, a i kdyby ne, tak s těma 10 m odchylky se tak nějak počítá.

Závěr

Garmin Forerunner 305 mám zatím pouze krátce, takže je asi brzo na nějaké závěry, ale zatím jsem spokojen - přístroj splňuje mé očekávání. Přenos dat do počítače a na internet je rychlý a jednoduchý, přístroj dobře drží na ruce a hlavně: Měří můj výkon!

Taipei

2008-05-12T03:53:00.003+02:00

Do Taipei jsem přiletěl v pondělí 28. dubna večer, na letišti jsem si hned koupil Tchaj-wanskou SIM a zavolal jsem Johnovi, abych mu dal vědět, kdy dojedu na smluvenou zastávku metra ve městě.

John je skoro čtyřicetiletý borec z Jihoafrické Republiky, který v Taipei žije už 6 let. Učí tu angličtinu. A kde jsem k němu přišel? Petr, který teď studuje v Hualienu a kterého jedu navštívit, potkal Johna jednou v Taipei na nočním trhu a dali se do řeči. Prosté. Je to dobrej týpek a hlavně taky na rozdíl od většiny obyvatel mluví anglicky.

Když mě John vyzvedl na zastávce Yuanshan, vydali jsme se do masážního studia jeho kamaráda Marka, abychom si trochu oddechli. Byl jsem dost unavený, takže jsem si jen sedl a nechal ostatní, ať jdou nakoupit nějaké jídlo na známý night market Shilin. Mezitím se mě ujmul Taiton a začal mi dělat masáž nohou. Paráda. Večer jsme si vzali taxi k Johnovi a pomalu šli spát.

Úterý

Další den jsme měli naplánované vidět několik pamětihodností a také 101 - ještě před pár lety nejvyšší budova světa. Po cestě se k nám ještě připojil Winson, což je další Johnův a Markův kamarád, jeho zaměstnání je hasič. Pak ještě Sarita, což je dlouholetá kamarádka Johna z Jihoafrické Republiky, která je v Taipei asi 3 roky. Počasí nebylo nic moc, ale stejně to stálo za to.

Večer jsme šli na hot springs - horké prameny v horách nad městem. Bylo to super! Horká lázeň měla asi 42 stupňů, pak tam byla ještě normální, studená a parní lázeň. Jelikož je to tradiční čínská záležitost a všichni jsou nazí, tak pochopitelně nemám žádné fotky...

Středa

Ve středu ráno John musel učit, tak jsem se prve pořádně vyspal a pak jsem se vydal do města. Jel jsem autobusem a když jsme míjeli velký park, tak jsem se rozhodl vystoupit. Tam jsem se najedl v jedné dobré restauraci. Pak jsem se vydal dál do města, ale po hodině nebo dvou jsem se trochu ztratil, tak jsem se rozhodl vzít si taxi na Shilin, kde už jsem to znal. Taxikář vůbec neuměl anglicky, ale naštěstí jsme se nakonec nějak domluvili a já jsem se dostal, kam jsem potřeboval. Na ulici jsem pak potkal Marka a Winsona a vydali jsme se do Danshui, což je konečná metra u řeky a je tam další night market. Byl to perfektní zážitek.

Večer jsme pak šli na karaoke, další tradiční záležitost na Tchaj-wanu. Maj to tam všechno perfektně zařízený a v ceně je bufet, kde si na chodbě v průběhu večera můžete chodit pro jídlo, co hrdlo ráčí.

Ve čtvrtek ráno mi už jel vlak do Hualienu, kde na mě čekal Petr.

Dojmy

Původně jsem si myslel, že Taipei bude něco podobného jako Hong Kong, ale to jsem se velice mýlil. Zaprvé, v Hong Kongu je přece jen mnohem víc bělochů a díky dřívějšímu vlivu Velké Británie jsou tu všude jak čínské, tak i anglické názvy. V Taipei je to o hodně jiné, anglicky nikdo neumí i v centru jste jako běloši za hodně velkého exota a anglické názvy? Tak maximálně zastávky metra. Další věc je místo - Hong Kong je malý a všude jsou mraky lidí na malém prostoru. Taky domy jsou všude tak aspoň 20 patrové, nižší nenajdete. To je v Taipei jiné - je tu mnohem víc místa, takže zaprvé tu není tolik rušno a zadruhé je to poznat taky na architektuře. I v celkem rušných oblastech najdete domy jen o několika patrech. Hong Kong je hodně fancy a jsem rád, že jsem ho viděl, ale Taipei je asi o trochu lepší místo na život, IMHO.

Jo a abych nezapomněl - tady jsou fotky:

Taipei

Hong Kong - fotky

2008-04-30T08:47:00.005+02:00

Jelikož dneska dopoledne celkem pršelo a můj hostitel John šel učit angličtinu, takže jsem tu sám, tak jsem se rozhodl, že konečně proberu nějaké ty fotky a dám je na picasu. Takže tady to je, fotky z Hong Kongu:

Hong Kong

Jo a mimochodem, v noci mě trochu poštípali komáři, nevím, jak se to stalo, ale mám na levé ruce asi 16 štípanců a na pravé nic. Zvláštní.

Hong Kong, a place where East meets West

2008-04-28T08:29:00.002+02:00

Tak nevím, čím bych začal. Asi letem z Taipei do Hong Kongu.

Sobota

Už dřív mi Peťa říkal, že bílí lidé jsou na Tchaj-wanu něco jako VIP. A poprvé jsem to zažil na palubě Boeing 747-400 po cestě do Hong Kongu. Seděl jsem v řadě s dalšími dvěma lidmi, za chvíli jsme měli vzlétat. Přišla ke mně letuška a řekla mi, jestli si nechci jít sednout tam někam dozadu, že jsou tam 4 volná místa vedle sebe, že to budu mít jen pro sebe. Co by ne... Tak jsem to měl o trochu pohodlnější.

Na letišti mě už čekala Agnes. Nenechte se mýlit anglicky znějícím jménem, to tu mají všichni. Dojeli jsme na univerzitní kampus a to je něco, co jsem ještě asi neviděl. Fotky dodám. Snad jen řeknu to, že je to obří komplex, celý v kopci a obklopený divokou přírodou. Mají tam vlastní autobusy, protože pěšky by se všude chodit nedalo.

Agnes potom měla nějakou práci, takže jsem chodil různě po obchodech v oblasti Mong Kok. Něco pro mě úchvatného. Davy lidí všude kolem a taky typické celude lákající zákazníky do nejrůznějších krámků. Určitě jsem to už na nějaké fotce viděl, ale tohle se musí zažít.

Večer jsme šli s Agnes a několika jejími kamarádkami na drink do centra. Další zážitek. Určitě to není jediné místo na světě, kde to takhle probíhá, ale u nás v Brně to rozhodně nemáme. Desítky klubů na několika ulicích, spousty lidí uvnitř i venku, otevřený prostor, hudba z jednotlivých podniků zněla všude kolem, místy se přehlušovala navzájem. Domů na kolej jsme se pak dostali asi o půl 3.

Neděle

V neděli jsem původně měl v plánu vstávat v 9, nastavil jsem si i budík a měl jsem pocit, že už oklamal tělo a už jsem se přizpůsobil zdejší časové zóně (o 6 hodin víc než u nás), ale to jsem se mýlil. Ráno se mi ještě chtělo hrozně spát, takže jsme nakonec vstávali až ve 12. Ale stejně dobré - jsem na půli cesty k vyrovnání časového posunu. Viděli jsme další spoustu zajímavých věcí, které vám nebudu jmenovat, protože by to asi nemělo moc smysl. Anebo jen ve zkratce: Hong Kong Park, Peak Tram, Victoria Peak, Avenue of Stars.

Postřehy? Dojmy?

Stále tomu nějak nemůžu uvěřit, že tu jsem. Je to poprvé, co jsem mimo Evropu. Sice nevím, jestli bych chtěl žít zrovna tady, protože je tu na můj vkus až trochu moc rušno, ale stejně mi to tu přijde úžasný. A ty mrakodrapy. A ty obchůdky a bufety a já nevím co všechno. Možná mě napadne víc věcí později, ale zatím nějak nemám slov.

Jo a ještě něco. Teď zrovna sedím v pobočce Red Hat Hong Kong v jednom luxusním business centru. Jsem tu v těch džínách trochu za kokota, ale co se dá dělat. Jsme ve 45. patře a máme úžasnej výhled.

A je to tady

2008-04-25T08:10:00.002+02:00

Někdy na podzim mi kamarád navrhl, jestli se za ním nechci zajet podívat, až bude na jaře 2008 studovat na Tchaj-wanu. Říkal jsem, že bych rád, ale že vůbec nevím, jak to všechno bude. Tehdy jsem ještě neměl práci a byl jsem finančně vyčerpaný z mého předchozího pobytu ve Finsku. Další věc je, že jsem věděl, že na jaře musím psát bakalářku, protože už bych po 4 letech taky mohl dodělat to bakalářské studium. Už tehdy jsem mu ale říkal, že pokud to situace dovolí, tak bych moc rád jel.

V prosinci jsem začal pracovat a tehdy jsem začal plánovat, kdy konkrétně pojedu. V únoru jsem si zamluvil let, v březnu ho zaplatil a teď... teď sedím ve Vídni na letišti a nemůžu se dočkat svého letu, který mám v 9:30.

Zítra ráno budu v Hong-kongu, tam pobudu 2 a půl dne, pak se přesunu do Tai-pei, kde strávím další 2 a půl dne a pak konečně pojedu do Hualienu, kde budu 9 nocí. 11. května večer letím zpět do Vídně.

Pokud to čas, chuť a internetová konektivita dovolí, občas sem něco napíšu.

A teď se loučím, aby se tahle zpráva uložila dřív, než mi dojde baterka v notebooku :)

Jak na Tchaj-wan?

2008-02-17T22:33:00.007+01:00

Já vím, asi je to hodně předčasné, ale nemůžu si pomoct.

Všechno nasvědčuje tomu, že se ke konci dubna vydám na dvoutýdenní výlet na Tchaj-wan. Při té příležitosti se také stavím do Hong-kongu. Sice zbývá ještě více než 2 měsíce času, ale už teď mám skoro všechno, co budu potřebovat, pozjišťované, protože se nemůžu dočkat.

Co si jakožto běžný občan ČR musím dopředu zařídit?

Koupit letenku: Nejlépe vychází China Airlines, což je tchajwanská aerolinka. Mají 3x týdně přímé lety z Vídně do Taipei. První informace jsem získal z www.kralovna.cz, rezervaci jsem pak provedl v centru letenek společnosti Student Agency v Brně na Masarykově ulici. Důvodem byla moje plánovaná zastávka v Hong-kongu na 2 dny a to online systém neumožňuje. Rezervoval jsem 13. února, zaplatit musím do 10. března.
Nechat se očkovat: Pro cestu na Tchaj-wan, stejně jako do ostatních asijských zemí, se doporučuje očkování proti žloutence typu A i B, břišnímu tyfu a doporučeno je i očkování proti záškrtu. Je vhodné začít se o očkování zajímat tak 2 měsíce před plánovaným odjezdem. Očkování proti žloutence probíhá ve 2 dávkách. Všechno dohromady vás to bude stát asi 5000,- Kč.
Zařídit si cestovní pojištění: Zde není třeba komentář. Pojišťovat se nemusíte, nicméně je více než vhodné tak učinit, a to před odletem.
Mezinárodní řidičský průkaz: Ten potřebujete v případě, že si budete chtít půjčit skútr (popř. auto), což je na Tchaj-wanu velice oblíbený a levný dopravní prostředek. Půjčení skútru na jeden den vás vyjde asi na NT$400 (asi 220 Kč), čím delší doba, tím levněji. Informace o mezinárodním řidičském průkazu najdete zde: http://ridicske-prukazy.info/mezinarodni-ridicsky-prukaz.html. Jeho vydání by mělo stát 50,- Kč.

Co naopak řešit nemusím?

Vízum: Česká republika má s Tchaj-wanem dohodu, díky které nejsou víza při turistické návštěvě s délkou do 30 dnů potřeba.

Co je dobré vědět?

Elektrické zásuvky: Zásuvky jsou na Tchaj-wanu stejné jako v USA, znamená to tedy také to, že zde mají 110 V a 60 Hz. Jediný rozdíl je, že tu většinou nemají zdířku pro zem. Více informací zde: http://zasuvky.hw.cz/index.php?kod_zeme=TW.

To je prozatím asi tak vše, co mě napadá, kdyžtak později doplním.

Honza a Soluň

2007-11-10T01:25:00.000+01:00

Honza to napsal moc hezky.

Již brzy...

2007-06-21T10:10:00.000+02:00

Už je to nějaký ten pátek, co jsem tu naposledy něco napsal. Nějak mě to prostě přestalo bavit a neměl jsem moc inspiraci, co zajímavého napsat. Nedávno jsem nad tím přemýšlel a říkám si, že to přece jen asi nechci tak úplně zrušit. Ne že by to tu někdo četl, ale tak pro sebe... Až se bude něco zajímavého dít... Tak se těšte!

O víkendu nás navštívilo jaro

2007-04-18T20:27:00.000+02:00

Posledně jsem tu psal o výletě do Stockholmu, který se konal na začátku dubna. Tehdy bylo už krásně teplo, jaro jak má být. Ale pak se to zase pokazilo a jednou i trochu poletoval sníh.

Tento víkend (13. - 15. dubna) ovšem bylo zase nádherně. V pátek jsem náhodou potkal na obědě nějaké lidi z Lukonmäki, co pořád drží spolu jako rodina. Šel jsem s nima pak ještě do města na kafe a na večer jsme se domluvili, že půjdeme do kina (Sunshine; pokud se na to chystáte jít, tak nechoďte, radím vám dobře).

Už přes den všichni povídali o tom, že o víkendu jedou na chatu, ale moc jsem tomu nevěnoval pozornost, protože jsem už na jedné chatě byl. Ale když jsem jel o půlnoci s Mireiou po kině domů, tak jsem se najednou rozhodl, že chci jet taky. Zavolal jsem Lise, tam mi řekla, že se musím zeptat Cristiny, zavolal jsem tedy jí a ta mi obratem zjistila, jestli je tam ještě místo. Organizovala to totiž technická univerzita a Cristina tam má nějaké kontakty (nebo kontakt?). Místo ještě bylo a tak mi zbývalo už jen dostavit se další den (v sobotu) v poledne na sraz.

Na chatu jsme jeli asi půl hodiny vlastním autobusem - bylo nás asi 50. Místo se jmenovalo Pirkkala a je to poblíž letiště. Počasí bylo perfektní a tím pádem jsem prostě musel fotit, nešlo to jinak. Tak omluvte možná příliš velké kvantum fotek.

Cottage in Pirkkala - Part I

Cottage in Pirkkala - Part II

Když jsme se někdy krátce po poledni vrátili domů, vypadalo to, že už se ten den nic dít nebude, ale nakonec se dělo. Řeknu vám, jak se to stalo. Někdy minulý týden mi Claudio říkal, že v neděli u něj bude večeře. Takže jsem mu po návratu z chaty zavolal, jak to vypadá. Oznámil mi, že je nemocný a jestli nemám teploměr. Tak jsem zavolal Petrovi, co je s teploměrem (bydlí asi 2 km odsud). Že přijede za půl hodiny a doveze mi ho. Chvíli jsme pokecali a pak se on chystal zase domů a já za Claudiem s teploměrem. Najednou mu zavolal Tomáš (bydlí tady co já), že se potkají venku. Chvíli jsme stáli venku a vidíme u Giacomova bytu Carla a Chrise. Tak jsme šli za nima. Kluci si začali čutat s balónem. A pak už se tak různě připojovali a odpojovali další lidé. Prostě parádní pohodové nedělní odpoledne.

Kaukajärvi Life

Naneštěstí se nám tu počasí teď zase pokazilo a asi celý víkend bude škaredě. A já od zítřka budu na výletě s bratrancem, až do neděle. Tak snad to nebude tak hrozné.

Love Boat

2007-04-04T10:46:00.000+02:00

Dneska vám napíšu něco o výletě do Stockholmu, který jsme podnikli ve dnech 1. - 3. dubna. Výletu se zůčastnilo asi 300 studentů hlavně z vysokých škol v Tampere.

V neděli kolem poledne jsme se začali všichni scházet před hlavní budovou Technické univerzity a čekali jsme, až přijede našich 6 autobusů a společně se vydáme do Helsinek, kde na nás čeká loď Gabriela, se kterou podnikneme plavbu do Stockholmu. Ovšem samozřejmě jsme loď neměli jen pro sebe, kapacita je asi 2000 cestujících.

Na palubě

Na takové ani podobné lodi jsem ještě nikdy nebyl, takže to pro mě byl celkem zážitek. Možná jsem čekal, že se to s náma bude trochu houpat, ale to jsem byl na omylu. Akorát když jsme třeba zatáčeli, tak člověk cítí, že se něco děje.

Na palubě byla sauna, bufet, duty-free shop, několik restaurací, diskotéka, společenský klub, nějaké konferenční prostory a hlavně spousta kajut. Pater bylo asi 11. My studenti jsme měli kajuty úplně dole ve 2. podlaží - pod vodou, pod autama, pode vším ostatním. Aspoň jsme byli dostatečně izolovaní od zbytku lodi a nikoho jsme nerušili.

Krátce po nalodění nás čekala večeře - bufet. Takový výběr všech možných mořských plodů i jiných pochutin jsem snad ještě nikdy neviděl. Anebo jen z dálky. Chtěl jsem si nabrat od každého trochu, ale i když jsem měl talíř vrchovatý jako nikdy předtím, stejně se mi nepodařilo ani zdaleka vyzkoušet všechno. Normálně si za tuto hostinu účtují 28 euro, ale my jsme to měli v ceně výletu.

Po večeři jsme šli prozkoumat venkovní klima. Vylezli jsme na příď lodi a chvíli jsme tam popíjeli, fotili se a tak podobně. Po nějaké chvíli ale už nám všem byla pěkná zima, takže jsme šli zase dovnitř. No a pak už to začlo. Párty na chodbách, v kajutách, v klubu, všude.

Fotky z neděle zde:

Love Boat - Sunday Afternoon

a zde:

Love Boat - Sunday Night

Stockholm

Ráno jsme dojeli do přístavu ve Stockholmu, nasedli na autobusy a jeli na projížďku městem. Náš průvodce o městě skoro nic nevěděl, takže jsme se sice mohli kochat krásou okolo nás, ale nevěděli jsme, co míjíme. Asi po hodině nás autobus vysadil v centru a měli jsme asi 4 hodiny na procházku městem. Je to škoda, chtělo by to několik dní a ne pár hodin. Ale i to mi stačilo na to, abych si Stockholm zamiloval. Je to nádherné město. Dost tomu asi přispělo i nádherné počasí, které nás provázelo po celou dobu výletu. Ve tři odpoledne nás v centru začaly vyzvedávat autobusy a jeli jsme zpátky do přístavu. Fotky zde:

Love Boat - Monday In Stockholm

Cesta zpět

Když jsme se ráno přibližovali ke Stockholmu, raději jsem spal, než abych šel na palubu fotit. Takže alespoň po cestě zpět jsem si to nechtěl nechat ujít. A dobře jsem udělal. Neuvěřitelně dlouho trvalo, než jsme konečně dojeli na širé moře. Mezitím jsme míjeli všelijaké chaty, ba i luxusní sídla. Nádhera. V 7 hodin večer jsme měli na programu soutěž o nejlepší fotku ze Stockholmu. Měla být vtipná a na to já nejsem, protože jsem neměl žádný nápad. Vyhrál nakonec Giacomo, ale jeho fotku bohužel nikde nemám, abych vám ji ukázal. Poté jsme šli s pár lidma na večeři do restaurace. Jídlo bylo výborné a bylo ho tolik, že jsem ho ani nebyl schopen sníst. No a pak už to vypadalo asi podobně jako předchozí večer, akorát s tím, že jsem se toho tentokrát moc aktivně neúčastnil. Fotky zde:

Love Boat - Monday On Board

Zpět ve Finsku

Ráno jsme zase dojeli do přístavu v Helsinkách a pohádky byl konec. Pár posledních fotek zde:

Love Boat - Back In Finland

Dojmy

Super. Možná, že hlavním poslání toho výletu byla hlavně párty na lodi, ale já mám rozhodně největší zážitek ze Stockholmu a doufám, že se tam ještě budu moct vrátit. Nejlépe na několik měsíců, ale to moc nadějně nevidím, takže aspoň třeba na pár dní. A taky pro mě byla samozřejmě zajímavá cesta takovou velkou lodí, bylo to pro mě něco nového. Každopádně bych tuto akci doporučil každému.

Rusko

2007-03-11T18:21:00.000+01:00

Dnes bych vám chtěl napsat něco o našem výletě do Petrohradu. Je to sice už týden, co jsme se vrátili, ale dřív jsem se nějak nerozhoupal.

Z Tampere jsme měli odjezd naplánovaný na čtvrtek 1. 3. v 6 hodin ráno z centra. Čas to byl jistě vražedný - jelikož jsem zvyklý chodit spát tak kolem druhé hodiny ranní, spal jsem stěží 2 a půl hodiny. Abych to zkrátil, podle plánu jsme kolem 18. hodiny dorazili do hotelu Moskva. Jelikož tam probíhá rozsáhlá rekonstrukce, tak byl trochu problém dostat se do našeho patra, ale nakonec se vše povedlo. Měli jsme několik hodin času, které jsem využil mj. k nákupu v supermarketu, a pak jsme společně jeli autobusem do restaurace, kde pro nás byla připravená restaurace a nějaká ruská lidová hudba. Odtud jsme šli rovnou do města do jednoho klubu, jméno si už nepamatuju.

Tady bych chtěl zmínit jednu zajímavost a tou jsou ruská lidová taxi. Nevím, jestli to takhle funguje ještě jinde než v Rusku. Funguje to tak, že si prostě zastavíte libovolnou ladu nebo podobné auto (často ani nemusíme vynaložit žádné úsilí a někdo vám zastaví sám), vyjednáte si cenu na určené místo a pokud se domluvíte, nasednete a jedete. K nám na hotel to bylo asi 150 rublů (rubl je asi jako slovenská koruna), což když se rozpočítá na 4 lidi, tak to vychází dost hezky. Finské taxi za 17 euro se může jít zahrabat.

Nějaké fotky ze čtvrtka:

Russia - Thursday Night

Pátek

Po asi 3 hodinách spánku nás o půl 8. čekala snídaně. Pak jsme se autobusem vydali do Vesnice carů (tedy alespoň podle anglického popisu by to tak nějak mělo být), kde nás čekala prohlídka Kateřinina paláce. Po cestě v autobuse jsem usínal. Fotky paláce zde:

Russia - Catherine's Palace

Po návratu do Petrohradu byla v plánu prohlídka jedné z katedrál, které ve městě jsou, ale já jsem se nezúčastnil. Tak jsem se tak různě procházel po městě. Prve s Martynou, pak s Antoniem, Anais a Lolou. Ve městě je spousta hezkých domů a míst, ale má to jednu chybu - špinavější město jsem snad ještě neviděl. Fotky:

Russia - Friday City Walk

Na hotel jsme došli značně unavení asi v 10 večer a v 11 jsme měli sraz v hale hotelu a šli jsme do klubu Havana Club, kde ten večer zrovna naneštěstí nehráli žádnou latinu, ale oldies. Ale i tak jsme se dobře bavili. Nakonec jsem tam zůstal já, Antonio a Lola a když jsme vyšli ven, tak nám jedna Ruska (která tam byla společně s další holkou a jedním borcem) nabídla odvoz. Říkala, že to byla její první jízda a taky to podle toho vypadalo. Ale byla to legrace a taky jsme nic neplatili, takže jsme si rozhodně nemohli stěžovat :) Pár fotek zde:

Russia - Friday Night

Sobota

V sobotu ráno se mi povedlo zaspat. Probudil jsem se, podíval se na mobil a nemohl uvěřit, že už je 11 hodin. Až do večera jsem netušil, co se stalo. Pak mi můj spolubydlící řekl, že prý mě o půl osmé budík opravdu vzbudil, ale vypl jsem ho a spal dál. Každopádně jsem zmeškal ranní poznávací projížďku městem, což je trochu škoda. Věděl jsem, že ve 12:30 by autobus měl dojet k Chrámu sv. Izáka, kde byla další prohlídka (které jsem se nezúčastnil). Dorazil jsem tam právě včas a potkal jsem se tam s Antoniem a Lolou, se kterými jsem se vydal na další procházku. V průběhu odpoledne jsme narazili na policisty připravující se na demonstrace proti Vladimíru Putinovi. Viz fotky:

Russia - Saturday City Walk

Ve 3 odpoledne jsme potom měli sraz a šli jsme na prohlídku muzea Hermitáž. Musím se přiznat, že jsem o tom předtím neslyšel, dějiny a umění opravdu nejsou mojí silnou stránkou... Nejvíc se mi líbily obrazy impresionistů. Říká se, že kdyby člověk chtěl projít celou galerii a na každý obraz by se díval 1 minutu, strávil by uvnitř 6 let. Mají tam toho opravdu hodně, ale naštěstí jsme měli průvodce, který nás aspoň nějakým způsobem navedl na ty nejzajímavější kousky. Fotky toho asi moc neřeknou, hlavně kvůli tomu, že jsou naprosto bez popisků, ale třeba to někoho i tak bude zajímat:

Russia - The Hermitage Museum

Z muzea jsme se vydali do divadla na balet (Louskáček). Byl to můj první balet a nakonec se mi to moc líbilo. Akorát zezačátku jsem trochu usínal, ale vzhledem k tomu, kolik jsem toho za předchozí noci naspal, se není čemu divit. Zde by se hodilo zmínit, jak to v Rusku funguje s lístky. Prakticky jediná možnost, jak je koupit, je přes černý trh. Překupníci totiž lístky většinou vykoupí hned po zahájení prodeje. A tak cena na našich lístcích byla 100 rublů, ale platili jsme 20 euro. Zvláštní, ale co se dá dělat.

Po baletu jsme dorazili do hotelu, kde jsme měli asi hodinu a půl a pak jsme zase jeli do klubu - tentokrát Metro, největší klub v Petrohradu. Abych pravdu řekl, nic extra. Za zmínku stojí vyjednávání ceny taxi na cestě zpět do hotelu. Když jsme vyšli z klubu, Postávala tam skupina řidičů a ti nám hned řekli cenu 400 rublů. Smáli jsme se, tak se zeptali, kolik jsme ochotni zaplatit. Řekli jsme 100 a to se zase smáli oni. Tak jsme šli dál a někdo nám nabízel odvoz za 200 rublů, což bylo pořád moc. O dalších pár desítek metrů dál jsme si zastavili jednu ladu a začali jsme vyjednávat - řidič chtěl 150, my jsme chtěli 100. Po chvíli jsme tedy chtěli navrhnout 120, ale řidič nám nějak nerozuměl. Tak jsem mu to řekl rusky a to jste měli vidět, jak se mu rozzářil obličej. Začal na mě něco jako: "Ty umíš rusky? Tak tos měl říct hned! Tak teda pojďte za 120!" A bylo to! :)

V neděli jsme v 11 hodin vyjeli zpět do Finska. Čekala nás znovu dlouhá cesta. Ve Vyborgu jsme měli 1,5hodinovou pauzu na jídlo a nákupy, to bylo ještě vše v pořádku. Ale jak jsme se blížili k hranicím, začala mi být zima a nebylo mi dobře. Cesta od hranic do Tampere bylo utrpení. Zavolal jsem Petrovi a ten mě naštěstí od autobusu vyzvedl autem. Večer jsem měl teplotu 39,5. Nepamatuju si, kdy jsem naposledy jedl jakékoli prášky, ale tentokrát už jsem měl fakt strach, tak jsem něco pojedl. V pondělí ráno jsem byl u doktora a všechny testy byly nakonec negativní, takže jsem prostě jen doma odpočíval a za pár dní bylo naštěstí všechno v pořádku. Zbytek fotek zde:

Russia - Saturday Night and Our Way Back

Dojmy

Rusko musíte vidět! Rozhodně jsem rád, že jsem jel! Chvíli jsem trochu litoval, že jsem nejel na ten delší výlet i do Moskvy, ale je pravda, že by mě to zaprvé asi zabilo a zadruhé finančně zruinovalo. Uznávám, že Petrohrad není zrovna typické ruské město, říkají, že je to evropské město s asijskou duší. Každopádně je to pořád Rusko a to se musí zažít, je to prostě speciální země jako žádná jiná. Taky jsem byl rád, že jsem si mohl procvičit svoji ruštinu, to se mi asi hned tak zase nepoštěstí, alespoň ne v takové míře. Přitom ještě před půl rokem by mě ani ve snu nenapadlo, že se budu učit rusky nebo že se dokonce podívám do Ruska!

Pohoda jazz

2007-02-26T22:32:00.000+01:00

Tak to na začátku minulého týdne vypadalo, že to bude celkem nudný týden a nic zvláštního, snad až na sobotu, se dít nebude, a opak byl pravdou!

Narozky Carmen aneb Hippie Party

Jak už bývá zvykem, víkend nám začal ve čtvrtek večer. Dozvěděl jsem se, že Carmen má narozeniny a že se koná párty u nás ve společenské místnosti. A taky prý že podmínkou vstupu je oděv ve stypu 60. let. Fakt jsem nic vhodného neměl. Před odchodem ke mně přišel Petr a společně jsme si vyrobili aspoň improvizované čelenky. Nakonec to dopadlo tak, že většina lidí byla oblečená úplně normálně. No, každopádně to byla veselá taškařice, jak jinak. Fotky zde:

Carmen's Birthday Party

Hip-Hop v New Yorku

Na čtvrteční párty jsem se trochu víc zpřátelil s lidma z Lucemburska a ti mi nabídli, jestli s nima nechci další večer jít na jednu akci do klubu New York. Proč ne, řekl jsem si. Bylo nás 5, což může znít divně, ale bylo to dobré, to vám musím říct. Fotky zde (varování: 32 fotek a pouze 5 lidí):

Hip-Hop in New York

Fest Africa Winter Jam

V sobotu se konala akce, o které jsem věděl už nějakou dobu dopředu a taky jsem měl už koupený lístek. Nevěděl jsem moc, o co přesně půjde, ale slyšel jsem, že by tam mělo být nějaké živé hraní. A taky že jo! Někdo mi říkal, že to byla asi zatím nejlepší párty, na které byl, a myslím, že bych se pod to asi taky mohl podepsat. Je fajn po dlouhé době vidět taky někoho vystupovat naživo. Víc napoví fotky:

Fest Africa Winter Jam

Nedělní sauna

Co jsme si mohli na neděli naplánovat lepšího než saunu u našeho jezera! Šlo nás asi 15, přestože někteří nakonec zklamali svojí neúčastí (však vy holky víte!) a sauna byla jako obvykle pořádně vyhřátá, stejně jako bylo jezero pořádně mrazivé. Akorát jsem si v té vodě tentokrát jednou pobyl celkem dlouho, protože jedna holka stála na schůdkách a pořád se nemohla rozhoupat, jestli jde nebo ne a já jsem zatím vyčkával ve vodě :D A pak jsem ještě všechny fotil. Ke konci už jsem nemohl ani zmáčknout spoušť. Ale pár minut v sauně to zase spravilo. Fotky zde:

Kaukajärvi Sauna Again

V neděli večer jsem si už jen otevřel pivko a relaxoval. Byl jsem unavený, ale šťastný, muhehe.

Další fotky

2007-01-30T21:51:00.000+01:00

Znovu v klubu Be-Bop

Minulou středu jsem byl opět v klubu Be-Bop. Tentokrát jsem nepotřeboval taxi na cestu domů :) Fotky zde:

Be-Bop Again

Párty u Marjo

V sobotu měla párty Marjo. Původně jsem myslel, že to bude narozeninová párty, ale nakonec se ukázalo, že to nebyla pravda. Ještě jsem nekoupil žádný dárek :) Fotky zde:

Marjo's Party

Procházka

V neděli se udělalo krásné počasí, tak jsme se rozhodli, že si uděláme procházku. Dojeli jsme autobusem do jedné hezké milionářské čtvrti na kopci, kde jsou ze dvou stran vidět dvě jezera, který obklopují Tampere. Pak jsme došli k vyhlídkové věži, tam jsme si v kavárně dali něco dobrého a jeli jsme domů. Fotky zde:

Sunday Walk

Narozeniny Lisy

V pondělí jsme slavili narozeniny, které měla Lisa. Už jsem na jedné narozeninové párty byl, ale tentokrát tu byl i skutečný dort a navíc spoustu dobrého (nejen) řeckého jídla. Fotky zde:

Lisa's Birthday Party

Pěvecký sbor

2007-01-30T21:19:00.000+01:00

Dneska jsem byl podruhé na zkoušce sboru. Tentokrát mám o dost lepší dojem než minule. To, co zpíváme, se mi začíná líbit. A další věc, začínám tam poznávat nějaké lidi, což je super, protože jinak tu sice znám spoustu lidí, ale jen málo Finů - většinou jsou to ostatní zahraniční studenti. Dneska s náma zkoušel i ten druhý sbor, se kterým budeme mít na konci března dohromady ten koncert (a ještě s orchestrem).

Průběh zkoušek

Pár zajímavostí z průběhu zkoušek. Dirigent jede přes mrtvoly, ne jak pan Vajda z našeho sboru v Brně. Každou skladbu nejprve projede celou bez ohledu na chyby a když pak vidí, že nám něco fakt nejde, tak to vezme znovu. Možná je to tím, že je to pro nás všechno nové, a později to bude vypadat jinak. Ale já jsem zvyklý, že i když děláme nové věci, tak se jede po malých kouskách. Tady jsme hned na první zkoušce prošli skoro celý program našeho koncertu. Jiný kraj, jiný mrav.

Další odlišností je přestávka - na každé zkoušce je asi půlhodinová přestávka, na kterou vždycky skupina lidí připraví občerstvení - nějaké sušenky, pečivo, káva a čaj. Taky na mě dojde řada. Ale je to příjemné.

Pokud vás zajímá, co že to zpíváme, tak vězte, že je to Sacred Concert od Duka Ellingtona. A pokud si to chcete i poslechnout, tak tady si můžete stáhnout jednotlivé mp3:

Sacred Concert

Koupal jsem se v jezeře!

2007-01-24T14:19:00.000+01:00

Včera jsem zažil něco, co by se mi v mojí rodné zemi nikdy nepoštěstilo. Měli jsme Sauna Evening - šli jsme do sauny u jezera a na zchlazení po sauně jsme plavali v jezeře. Pro mě něco úžasného. Doufám, že si to budu moct ještě dostkrát zopakovat. Celé jezero je samozřejmě zamrzlé, ale u sauny je v něm velká díra, aby se tam dalo plavat. Něco jsem i vyfotil, ale to jezero ne, takže to se pokusím napravit někdy příště. Podívejte se zde:

Sauna Evening

V neděli večer k večeru jsme u Claudia (jeden Ital) měli perfektní těstoviny. Fakt jedno z nejlepších jídel z těstovin, co jsem kdy jedl. Pár fotek zde:

večere u Claudia

No a konečně v sobotu odpoledne jsme byli na zápase mezi dvěma hokejovými týmy z Tampere - Tappara a Ilves. Vyhrál Ilves se skóre 3:2. Celkem zajímavá podívaná. Vlastně to bylo poprvé, co jsem kdy byl na hokejovém utkání, ačkoli jsem jich už viděl v televizi spoustu. Fotky zde:

hokejový zápas

Co dál? Zítra máme zase po dlouhé době párty na Keskisenkatu a bude to asi super mega HC!!! :))

Such a perfect day

2007-01-20T13:16:00.000+01:00

Dneska je nádherně, fakt jo. Sluníčko svítí, ok, ptáčci nezpívají, ale i tak je to nádhera. Ráno jsme šli do muzea, což zase tak zajímavé nebylo, ale pak jsme se trochu prošli kolem řeky a to se mi líbilo víc, protože je dneska opravdu krásně. Podívejte se sami:

návštěva muzea

Brno je Brno

Představte si, co se mi stalo teďka někdy v týdnu! Jel jsem takhle autobusem někam do centra, byl jsem v přední části autobusu, sledoval jsem cestu a najednou jsem si uvědomil, že se mi stýská po brněnských ulicích! Víte, všechny ty křižovatky a semafory, které jsem byl zvyklý míjet každý den. Nebo kopec k dětské nemocnici a pak zase dolů k cejlu. Ale jsem rád, protože jsem si aspoň uvedomil, kde je můj domov - je to Brno, navždy a nikdy jinak! Troufalé tvrzení? Možná.

Poprvé v klubu Be-Bob

A teď trochu z jiného soudku. Ve středu jsem byl poprvé v klubu Be-Bop. Každou středu tam mají takovou akci, že člověk zaplatí €4 za vstup a pivo pak stojí jen 50 centů. Když jsem tam dorazil, byl jsem plný energie, ale později mě to přešlo a nebylo mi dobře, tak jsem se rozhodl si vzít taxi. Poprvé a doufám, že se to moc nebude opakovat. Stálo €16,80. Kdybychom jeli 4, tak už se to dá, ale pro jednoho je to dost. Fotky zde:

Be-Bop párty

Ve středu bylo náhodou taky hezky, tak jsem se po cestě do školy rozhodl, že zkusím vystoupit někde dřív a vyfotit pár fotek. Tuto:

Domy v Tampere atd.

Sbor

V úterý jsem byl poprvé na zkoušce sboru. Jsem z toho trochu rozpačitý. Uvidíme. Následující 2 měsíce budeme zkoušet jednu věc, a to jazzovou mši s orchestrem od Duka Ellingtona. Na první poslech mi to přijde až příliš moderní a spousta disharmonie. Dostal jsem cd s nahrávkou, podle které se to můžu učit. Poslechl jsem si to a z té nahrávky to zas tak špatně neznělo, takže to třeba nakonec bude v pohodě. Každopádně příští týden na zkoušku nejdu, protože je Sauna Evening :) Co se týče složení sboru, tak je tam celkem převaha holek, ne jak u nás v Brně. Kluků je nás tam tak 10, maximálně 15. A řekl bych, že kvalita ženské části celkem značně převyšuje kvalitu mužské části. Koncert máme 30. března v jednom kostele v Tampere a pak někdy na začátku dubna v Nokii (to je město).

Všimli jste si retrospektivní kompozice? Musí být nějaká změna, ne?

První sníh

2007-01-16T16:14:00.001+01:00

V neděli nám tu konečně nasněžilo. Ne nějak extra moc, ale ani ne málo. Tak akorát, abychom si to mohli užít. V chumelenici jsme se šli hned projít k jezeru a byla to paráda, co vám mám povídat. I když moc často takovou zábavu nepotřebuju :) V pondělí jsem se pak rozhodl, že vyfotím pár obrázků, abych vám to mohl ukázat. Takže tady to je:

první sníh

Co se mi tu fakt líbí, je, že tu nikdo ty zasněžené silnice nesolí. Ze všeho nejvíc nesnáším břečku, která vznikne, když sníh ve městě taje.

V pondělí večer jsem pak šel na konkurz do místního sboru - Tampere University Singers. Trochu jsem váhal, jestli tam mám jít, protože tu máme tolik aktivit, že si nejsem jistý tím, jestli na to budu mít čas. Nakonec jsem ale šel. Byl jsem tam jedinej kluk, tedy na tom konkurzu. Ve sboru nějací kluci jsou, ale přece jen asi víc holek. Za pár minut jdu na první zkoušku, tak uvidím. Zkoušky jsou každé úterý od 6 do 9 hodin večer.

Ještě k tomu sněhu: Včera to byla krása, fakt se mi to líbilo. Ale dnes to začalo tát a to je právě to, co nemám rád. Snad zase brzy bude mráz a tentokrát už aspoň na pár měsíců!

Je tu další víkend

2007-01-13T11:21:00.000+01:00

Už jsem tu dlouho nic nenapsal, že? Až se sám divím! Ale ono to bylo od začátku jasné, že psát každý den není udržitelná frekvence.

Středa

Ve středu dopoledne jsem měl nějaké zařizování (hurá, notebook už funguje!), pak byl oběd, pak hodina Finštiny, pak šlofík a pak večer měla být v baru Passion preparty před odchodem do klubu Bebop. Původně jsem myslel, že to všechno zvládnu, ale nakonec jsem jel z Passion domů poslední autobusem. Takže jsem se i vyspal. Mimochodem, z tohoto večera žádné fotky nemám, protože jsem si zapomněl foťák. Asi se mnou něco nebylo v pořádku.

Čtvrtek

Sice se můj minulý příspěvek jmenoval Konečně odpočatý, ale to jsem ještě nevěděl, že ve čtvrtek budu opravdu plný energie :) V 7 hodin začala preparty v baru Passion a kolem desáté jsme se pak přesunuli do klubu Onnela, kde byla tzv. Overall Party. Je to obrovský klub, který má 3 patra. Celkem jsme si to užili. Fotky jsou zde:

Onnela Party

Pátek

Je to zvláštní, ale v pátek jsme se cítili, jako kdyby už byl víkend. Možná je to tím, že v pátek většinou není ve škole žádná výuka, ale já nemám školu ani ve čtvrtek, tak nevím. Konečně jsem si zase nakoupil nějaký jídlo, takže mám co jíst na snídani a večeři, paráda. Večer měla být další párty, ale nakonec jsem nikam nešel a pár sousedy jsme se dívali na film. Hezký večer.

Konečně odpočatý

2007-01-10T09:38:00.000+01:00

Je to tu náročné. Dneska jsem si konečně jakž takž odpočal, i když nic moc, v noci jsem se dvakrát vzbudil, nějak tu mám problém spát. Možná je to počasím, možná tím, že je tu místy v noci různý hluk - třeba když fouká. Nebo jsem prostě zvyklý na svoji postel doma. Nevím, snad to bude lepší.

Naposledy jsem tu psal v pondělí, takže se pokusím zhrnout, co se od té doby stalo. V pondělí večer pořádal Claudio další párty v naší společné místnosti. Udělal vynikající těstoviny. Byla to trochu komornější akce než ta předchozí. Fotky zde:

Keskisenkatu Party 3

No a když jsem se vrátil do svého bytu, tak jsem se tu potkal s kamarádem na Skypu a 45 minut jsme se bavili, takže jsem šel spát až o půl 3. a vstával jsem o půl 9., těžký život studenta Erasmu.

Úterý

V 10 jsem měl ve škole zkoušku, o které jsem psal už minule. Bylo to tak lehké, že jsem za 20 minut šel s plným počtem bodů pryč. Takže mám už 6 kreditů (první 2 jsme dostali za Orientation course)! Pak jsem ve 14 hod měl první hodinu Finštiny. Bude to hardcore, to vám povídám. Dostali jsme domácí úkol - do zítřka bych se měl naučit nějaký základní fráze. No, uvidíme. Přes den jsem na univerzitě vyfotil pár fotek, tady jsou:

objevování univerzity

Doma jsem si dal krátkého šlofíka a pak už hurá na sauna party. Byl jsem unavený, takže jsem toho zas tak moc nevydržel, ale stejně jsem tam byl docela dlouho. A těším se na příště. Asi o půl 11. se většina lidí vydala na další párty. Přemlouvali mě, ale já už jsem opravdu nemohl. A jsem rád, že jsem šel spát. Pouze pár fotek ze Sauna Party je zde:

Sauna Party

Mimochodem, právě teď vidím z okna slunce!! Ukázalo se poprvé od té doby, co jsem dorazil do Finska!! Sláva!!

Den pátý - neděle

2007-01-08T11:03:00.000+01:00

Je to tu čím dál lepší! Včera se toho vlastně moc nedělo. Však byl taky víkend a člověk si musí někdy odpočinout, že?

Odpoledne za mnou přišel Giacomo a začali jsme chystat večerní párty - prve jsme museli najít, kde tu máme společnou místnost - jsou tu dvě. Pak jsme z jedné přenesli nějaký nábytek do druhé, aby bylo víc místa na sezení a tak. No a pak jsme měli co dělat, abychom všechno stihli do šesti, kdy byl sraz se všema. A pak už se nic nedělo, haha.

Dneska vlastně taky nemám nic na práci, ale měl bych se trochu učit, protože zítra mám zkoušku - hned dostanu 4 kredity. Mělo by to být jednoduché, takže není důvod se bát. Odpoledne se asi půjdu na univerzitu najíst, to je tak jediné. Pohoda, ne?

A abych nezapomněl, fotky ze včerejší párty jsou tuto:

další párty na Keskisenkatu

Den čtvrtý

2007-01-07T09:53:00.000+01:00

Je sice neděle dopoledne, ale píšu o včerejšku, takže tak. Jestli budou všechny víkendy takhle pohodové, tak se máme na co těšit.

Ve 13 hodin jsme měli mít sraz před bytem Giacoma a pak byla v plánu procházka k jezeru. Ráno mi ale napsal Giacomo na skype, že jestli chci ochutnat jeho italskou kávu (Lavazza), tak mám přijít ve 12:50. Byla opravdu dobrá. Pak přišlo několik dalších lidí a vydali jsme se k jezeru. Nebyli jsme ale všichni z předchozího dne (kde jsme se domluvili), protože někteří ještě spali. Od jezera jsme se vrátili asi ve 4 a rozhodli jsme se, že se společně najíme, tentokrát u Kasii. Každý něco donesl a všichni jsme si pochutnali. Já jsem vzal obě svoje pizzy, takže dneska nemám co jíst, ale to není problém, protože dneska pořádá Giacomo další party a určitě udělá nějaký těstoviny. Tady jsou fotky:

fotky ze sobotního odpoledne

Warmup party

Na šestou jsme všichni jeli do města na předvoj večerní párty. Dorazili jsme do baru Praha, kde už bylo tak možná 20 dalších mezinárodních studentů. Točí tam české pivo, jak můžete vidět na fotkách. Pivo stálo €4,90, celkem dost. Seděl jsem tak trochu bokem, protože jinde nebylo místo, bavil jsem se s Mariem z Mexika a najednou se s námi začal bavit jeden starší manželský pár z Tampere. Ptali se, co tam slavíme. Tak jsme se dali do řeči. Byli milí, říkali, že jsme tu opravdu vítaní. Mario, jedna z tutorek, nás potom začala nahánět, že se jde o dům dál.

Druhý podnik byl bar Passion. Dost se mi to tam líbilo a navíc pivo stálo "jen" €2,50, takže věřím, že se tam ještě někdy vrátíme.

Pak jsme šli do nějaké irské hospody, točili tam Guiness, ale nedal jsem si nic. Seděli jsme u jednoho baru a tak nějak tam nikdo nebyl (žádná obsluha), tak jsem byl bez ničeho. Byl tam ale počítač přímo přede mnou, a jelikož jsem těsně před odchodem do města dal na internet fotky z odpoledne, tak jsem je hned lidem mohl ukázat. Ach ta moderní technika :) Pro úplnost, pivo stálo asi €5.

Poslední zastávkou před Yo-Talo Party byla jedna hospůdka na hlavní ulici. Kupodivu tam bylo úplně prázdno, tedy dokud jsme nepřišli my, bylo nás opravdu hodně. Pivo Karjala stálo €3,90.

Yo-Talo Party

Asi kolem 10. hodiny večerní jsme dorazili na místo určení. Yo-Talo je více méně studentský klub. Zezačátku tam moc lidí nebylo, ale to je normální. Čím později bylo, tím více lidí přicházelo. Chvíli jsem se tam bavil s jedním Němcem a zjistil jsem, že se rok učil v Praze česky a v Tampere byl jen teď na svátky za svojí holkou, kterou je shodou okolností Maria, tutorka, která nás celý večer vedla. I ona trochu umí česky a oba milou Česko. No není to super příběh? :) Taky jsem potkal další Češku. Je to někdy legrace, když se člověk s někým seznámí, mluví spolu anglicky a najednou zjistí, že jsou oba Češi. A ještě něco, Jamie z USA miluje Lost (Ztraceni) stejně jako já, takže až budou k dispozici nové díly (někdy v únoru), tak se budeme spolu určitě dívat. Všechny fotky z párty zde:

Yo-Talo Party

To je vše, dovidenia.

Den třetí

2007-01-05T15:06:00.001+01:00

Dneska toho moc nenapíšu, protože se toho moc nestalo. Teda pokud chci mluvit konkrétně o dnešku... Dokonce ani žádné fotky jsem nevyfotil, ale třeba večer, protože snad konečně bude nějaká akce (jestli ne dneska, tak zítra rozhodně, protože zítra je akce pořádaná studentskou organizací).

Ráno se mi nechtělo vstávat, takže jsem šel do školy až asi na desátou, právě včas, protože jsem si hned mohl vyzvednout svůj počítačový účet - celkem důležitá věc. Pak byly nějaké (pro mě) nezajímavé prezentace, oběd (opět mi chutnalo!), pár dalších prezentací a nakonec si nás měli rozebrat lidé z jednotlivých oddělení a ukázat nám příslušné prostory univerzity. Hádejte, kolik lidí bylo v mojí skupině. Měli jsme být 3, ale ostatní asi zatím nedorazili, takže jsem byl sám.

Studium

Moje oddělení je Department of Computer Sciences, ale pravděpodobně si tam zapíšu jen pár předmětů. Několik předmětů budu mít na Hypermedia Laboratory, což je nezávislé oddělení univerzity. Příští týden si napíšu jednu zkoušku ze základů tvorby webů a za to hned dostanu 4 kredity, takže paráda :) Další 2 kredity budu mít za Orientation Course - ty prezentace, na které jsem chodil tento týden. Pak budu mít 2 + 2 kredity za studium Finštiny - Survival Course a Follow-Up Course. To už je do začátku 10 jistých. Potřebuju ještě aspoň 5, ale to už nebude problém. Vypadá to, že budu mít spoustu času, tak snad vyjde i nějaká ta brigáda, protože pořád jen utrácet se nedá (už aby přišla na účet aspoň ta prosincová výplata).

Další věc je, že nám konečně začaly fungovat telefony, paráda. Ještě se musím zaregistrovat na webu a dostanu 50% slevu na volání. Nevím, jak je to časově omezené, ale každopádně je to dobré. Náš operátor se jmenuje DNA, jen pro informaci.

Pořád ještě je tu dost lidí, které neznám, ale to se snad časem změní. A co ještě napsat? Nějaký tip? Ne? Tak snad zas někdy...

Den druhý

2007-01-04T18:26:00.000+01:00

Dnešní den byl mnohem pohodovější než ten včerejší. V 9:15 jsem byl ve škole, pak jsme si poslechli pár prezentací různých organizací při univerzitě, pak byl dobrý oběd, pár dalších prezentací a poté jsme jeli autobusem (vlastně dvěma) na okružní jízdu městem. Bohužel z této akce nemám skoro žádné fotky, protože bylo dost škaredě a navíc přes špinavá okna toho moc nebylo vidět. Ale aspoň nějaké fotky jsem přidal sem:

Náhodné fotky z Tampere - aktualizováno

A co bylo dál? Asi o půl 4. nás vyhodili v centru a šli jsme něco nakupovat - každý potřeboval něco, takže nám to nakonec zabralo asi 2 a půl hodiny. Poslední zastávka byla Lidl. V Brně je máme samozřejmě taky, ale nikdy jsem tam nenakupoval, nemám ty obchody rád. Ale tady jsou prostě ceny trošku jiné, takže si to člověk rozmyslí...

Studenti

Často tu mluvím v 1. osobě množného čísla, ale ještě jsem se nezmínil, o kom to vlastně mluvím, takže se pokusím vám říct, s kým trávím zatím nejvíc času. Moji tutoři jsou Riki a Kimmo, ti s námi chodí často. Pak je tu Xanthoula z Řecka, Katelyn ze Západní Virginie (USA), Giacomo z Říma, Eva a ještě jedna holka z Rakouska, Carlo a další borec z Itálie, jedna holka z Jižní Korei, jeden Mexikánec, dneska s námi ještě chvíli šla Katie z Tennesse (USA) a to by asi bylo všechno. Pak je tu samozřejmě spousta dalších lidí a není problém se s kýmkoli seznámit, proto tu taky jsme, že? Nebo vlastně pardon, jsme tu kvůli studiu ;) Včera jsem potkal dva Čechy - Petra a Pavla. Jeden je z Jablonce a jeden z Hradce Králové. Tihle dva sem jeli autem a navíc jen jeden z nich má řidičák, blázni! Dneska jsem potkal dalšího Čecha, ale o moc víc jich tu už asi nebude. Dál znám taky nějaký Poláky a někoho z Ukrajiny a z Lotyšska. Každopádně tu všichni teprv začínáme, tak uvidíme.

A jedna perlička na závěr. Jak můžete vidět na fotkách, byl jsem se dneska podívat do jednoho obchodu Apple. Přišel jsem tam a zeptal jsem se mladého borce za pultem, jestli si můžu vyfotit pár obrázků. Říkal, že se musí zeptat šéfa, tak jsem mu hned řekl, že jsem z České republiky a že jsem fanoušek. A víte, co on na to? Že v Brně studoval 4 měsíce na VUT! No není ten svět malý? Říkal, že je tu v Tampere víc takových lidí, tak jsme si vyměnili Skype ID a možná někdy někam zajdem.

První den je za mnou

2007-01-03T21:14:00.000+01:00

Konečně se mi podařilo rozjet na pokoji internet, tak se pokusím shrnout, co se od minulého článku stihlo udát.

Let

Je to až neuvěřitelné, ale všechno proběhlo naprosto bez problému. Můj kufr vážil nakonec 27 místo povolených 20 kg. Při odbavení jsem měl na výběr mezi ženskou a chlapem. Vybral jsem si ženskou a dobře jsem udělal, neřekla ani slovo :) Jediné místo, kde jsem musel asi 10 minut čekat, bylo u detektorů. V Praze na letišti jsem byl dost brzo, takže jsem měl pak ještě skoro 2 hodiny času. Pak jsme autobusem odjeli k letadélku společnosti SAS a odletěli do Kodaně, kde jsem měl čas další 3 hodiny. Po cestě k letadlu jsem koukal, kolik letadel SAS je všude kolem - je to jejich hlavní dopravní uzel. V prvním letu bylo letadlo skoro plné, zatímco na cestě z Kodaně do Tampere nás bylo na palubě tak 15-20 ze 70 míst. Během letu bych uvítal nějakou stravu a menší hluk, ale jinak to bylo v pohodě.

První okamžiky v Tampere

Po příletu na letiště (23:20 místního času) už nebyly v provozu autobusové linky, takže jsem nasedl do letištního taxi a vydal se na vlakové nádraží. Cesta mě stála €12, což je ve srovnání s normálním taxi přijatelná cena. Na nádraží jsem se potkal s mým tutorem Rikim, ten mi předal klíč od pokoje, řekl pár důležitých informací a posadil na poslední autobus směrem na Kaukajärvi, kde bydlím. Na zastávce mě čekal jeden Polák, který bydlí na stejné adrese, ale v jiném bloku. Ten mě zavedl do mého bytu a pokoje. Jaké ale bylo moje i jeho překvapení, když jsme uviděli, že mi na posteli chybí matrace!! Naštěstí měl zrovna dvě, tak mi jednu půjčil. (Ne, nebyla to ta moje.) Vybalil jsem nejnutnější věci a šel spát.

První celý den

Za první den počítám dnešek. Stalo se toho celkem dost. Asi na desátou hodinu jsem jel na univerzitu, kde mě čekal Riki. Má na starosti víc lidí a další se připojili, takže jsem se hned seznámil s asi 10 lidma. Bylo to jak s Forrestem Gumpem - prve nás bylo pár, ale během dne se k naší skupině přidávali další a další. Na konci nás bylo asi 15, takže má Forrest ještě pořád nějak náskoký ;) Během dne jsem stihl vyplnit papíry k registraci a zaregistrovat se na univerzitě, zaplatit poplatek studentské organizaci, založit účet, koupit Finskou SIM, koupit měsíční šalinkartu, odevzdat žádost o počítačový účet a dozvědět se spoustu nových informací. Taky jsem byl na pár přednáškách - většinou prezentace o Finsku, Tampere a různých organizacích při univerzitě. Jo a taky jsem si zařídil internet na mém pokoji. To je asi tak vše, hmm, zas tak moc toho není, že? Ale unavenej jsem celkem dost...

Zítra mě čeká další perný den, ale asi už ne tolik. Krom jiného se zítra zúčastním prohlídky města autobusem, na to se celkem těším. Pokud budete mít nějaké otázky, tak neváhejte a zeptejte se v komentářích, je to jednoduché.

Tady jsou odkazy na první fotky:

Fotky z cesty do Tampere
Náhodné fotky z Tampere - postupem času tam budou přibývat další snímky

Kdybyste mi náhodou chtěli něco poslat, tak moje adresa je:

Martin Malina
Keskisenkatu 6 F 35
33710 Tampere
Finland

A moje finské telefonní číslo, na kterém teď budu, je:

+358 449 408 388

Tak se mějte všichni skvěle a já... no však víte :)

Aktualizace: Ještě bych chtěl dodat pár dalších informací a poznatků:

Počasí

Zatím tu je kolem nuly, žádný sníh, nic moc. Můj tutor Kimmo říkal, že snad ještě nepamatuje, že by na Vánoce nebyl sníh - letos poprvé.

Bydlení

Z bydlení jsem na první pohled moc dobrý pocit neměl, asi jsem čekal, že to bude lepší. Ne, že by byl v něčem problém, ale prostě to všechno nevypadá nějak moc vábně. Ale je to v pohodě, na to si hned zvyknu :) A člověk si nemůže vybírat, prostě mi přidělili místo a hotovo. Výhoda je, že mám asi to nejlevnější, co existuje - €160 za měsíc se vším všudy. Když jsem přijel, tak jsem tu byl sám, ale byly tu nějaké boty, což napovídalo, že se asi brzy někdo objeví. A taky že jo - dneska večer přijel můj první spolubydlící - je to Angličan Christopher a žije ve Finsku už 5 let. Vypadá v pohodě, tak snad i bude. Říkal, že mu nevadí, když budu používat jeho nádobí, pokud zajistím, aby bylo vždycky umyté, když ho bude potřebovat. Tak snad to nějak půjde.

Cesta do Finska za dveřmi

2007-01-01T21:01:00.000+01:00

Tak, a je to tu. Zítra se vydávám na dlouhou cestu. Jak většina víte, mám před sebou půlroční studijní pobyt v Tampere. V současné době mi dělají největší vrásky možné komplikace na letišti - povolená hmotnost příručního zavazadla je 8 kg a u kufru je to 20 kg. Moje zavazadla váží 11, resp. 25 kg. Tak jsem zvědav...

Pár informací: V 10 hodin jedu se Student Agency na Ruzyni, kam bych měl dojet ve 13:30. V 15:55 mi letí letadlo do Kodaně, kde se 3 hodiny zdržím a poté nasednu do letadla do Tampere. Tam dorazím ve 23:10. Pak bych se měl dopravit do centra města, kde si převezmu klíče od bytu, a pak už rychle do mého dočasného domova a spát. Doufám, že to všechno vyjde bez komplikací.

Jo a abych nezapomněl: Na tomto blogu se bych se s vámi všemi chtěl sdílet se svými zážitky a pocity z mého pobytu ve Finsku. Jak dlouho mi to vydrží a jak často sem budu přispívat, to netuším, ale budu se snažit! Vaše případné připomínky a podněty vítám - můžete využít například komentáře ke článkům.