čtvrtek, 28. května 2009

Výlet za velkou louži

Před pár dny jsem konečně zpracoval všechny fotky z výletu do USA, tak bych při té příležitosti rád napsal pár poznámek. Začnu tím, že jsem nikdy nebyl nějakým velikým fanouškem Ameriky. Už dlouho jsem se tam chystal, ale dlouho k tomu nedocházelo, protože to prostě nemělo dostatečně velkou prioritu. A proč jsem tam chtěl jet? Těch důvodů je několik. Jednak tam mám strýce s rodinou, tak jsem je chtěl konečně navštívit. A pak jsem se chtěl na vlastní oči přesvědčit, jak to tam všechno vypadá - všichni to známe z filmů a z médií, tak jsem si říkal, že to chce vyzkoušet, jestli je to všechno takové, jak se to zdá.

Na výlet jsem si vyčlenil 2 týdny v dubnu - využil jsem dvou volných dnů okolo velikonoc. Strýc bydlí v předměstí Chicaga, a tak byla volba destinace celkem jasná. Jenže co dělat v okolí Chicaga 2 týdny, že? Teda Chicago je samo o sobě dost zajímavé, ale nechtěl jsem být jen pořád ve městě a co týče nějakých parků apod., tak Illinois bohužel moc nemá co nabídnout. Po několika dnech průzkumu jsem se rozhodl strávit druhou polovinu dovolené v Las Vegas a okolí. Ne že by mě lákalo Las Vegas samotné, to opravdu ne, ale v jeho okolí je spousta zajímavých národních parků. Jak se později ukázalo, chtělo by to aspoň 2 celé týdny, abychom je všechny stihli.

Takže nakonec to vypadalo tak, že první týden jsem strávil v Chicagu a okolí, pak jsem na víkend odjel dolů do St. Louis navštívit pár přátel, které jsem před 3 lety potkal v Brně, když byli na turné s Columbia University Singers a my jsme s nima měli koncert v Červeném kostele v Brně. Pak jsem v pondělí ráno odletěl do Las Vegas, kde jsem se opět potkal s bratrancem. Půjčili jsme si auto, takže krom Las Vegas jsme viděli Lake Mead, Hoover Dam, Grand Canyon a Red Rocks v okolí turistického centra Sedona. V pátek jsme se vrátili do Chicaga, abych v sobotu odletěl zpátky domů.

Fotky

Tady jsou nějaké ty fotky. Nejprve Chicago:

Chicago

Dále St. Louis a Columbia (kde se nachází University of Missouri aka Mizzou):

St. Louis

Las Vegas:

Las Vegas

A nakonec nějaké ty parky:

Grand Canyon and more

Dojmy

A máme tu oblíbenou kapitolu - dojmy. Jak se mi to všechno líbilo? Ehm, popořadě. Když mě strýc s bratrancem vyzvedli na letišti O'Hare, jeli jsme asi hodinu k nim domů. Byl to trochu zvláštní pocit, ale nebyl to šok. Měl jsem pocit, že je všechno tak, jak jsem si to představoval - velké vzdálenosti, velká auta, všichni všude jezdí, bez auta člověk nemá šanci. Později jsem si uvědomil, že v Americe fakt není jednoduché žít zdravě. Jednak se opravdu všude jezdí autem. A pak když si zajdete do restaurace tak je to tu znovu - všeho je spousta, všude vám nabízí za pár centů upgrade na větší porci. Jak potom nemají být často tlustí?

Taky mě překvapilo, jak je to předměstí obrovské a že je to prostě ulice vedle ulice. Občas nějaký lesík. Ale celkově jsem z toho měl dojem, že není úniku. Prostě pořád samé domy a další domy a zase domy. To už lepší bylo Chicago samotné, kde byly alespoň všelijaké parky všude na dosah.

Během letu do Las Vegas jsem pochopil, proč většina obyvatel žije na východní půlce kontinentu. Velkou část tvoří vyprahlá půda anebo hory. Pro někoho asi žádné překvapení, ale já nikdy na zeměpis nebyl dobrej :) Co se týče Las Vegas, tak ještě pořád si nejsem jistý, jak svůj pocit z něj pojmenovat. Několik lidí se mě později ptalo, jak se mi líbilo. A já nevěděl, co na to odpovědět. Rozhodně nemůžu říct, že se mi to město líbí, ale jednoduše říct "nelíbí" by taky nebylo fér. Řekl bych, že je to něco tak bizarního, že to musíte vidět na vlastní oči. Všechno je tak umělé... Umělá Eiffelovka, umělé Benátky, umělý New York, umělá pyramida se sfingou. Všechno je monstrózní. Opravdu zvláštní místo. Jsem rád, že jsem to viděl, ale jeden den mi stačil a pak už jsem se těšil ke Grand Canyonu :)

No a ty parky... Ta vyprahlá měsíční krajina v Arizoně má něco do sebe. V Evropě asi nic takového nenajdete. Takže to byl zážitek. Ale popravdě po pár dnech už se mi to trochu zajídalo - asi to bylo tím, že mám rád zeleň a tam jí moc nebylo. Samozřejmě, USA toho nabízí mnohem a mnohem víc, než my jsme viděli. Takže tohle se vztahuje hlavně ke Grand Canyonu a okolí. Zajímavé je, že se tam ta krajina hrozně rychle mění. Chvílí žádná zeleň, žádný život, pak najednou různé keříky, pak i vyšší stromy a nejvíc ze všeho mě překvapila Sedona, která je sice jen asi 100 mil na jih od GC, ale najednou je tam všude zeleno. Byla to příjemná změna.

Celkově to byl hezký výlet. Jsem fakt rád, že jsem se tak konečně podíval. Není to místo, kde bych chtěl žít, dost věcí by mi tam vadilo. Ale je to tak velká země, že si tam určitě každý může najít to svoje. A já jsem si uvědomil, že 2 týdny jsou přece jen dost málo, takže bych se tam rád zas někdy podíval, i když netuším, kdy to bude.

úterý, 19. května 2009

Good Shit From Poland

Tak to máme za sebou a bylo to super. On to byl nakonec takový komponovaný večer - hrály 3 kapely a mezitím promítali 4 krátké filmy. Ten projekt se jmenuje Fertilizer a každý rok se zaměřuje na hudbu z nějakého regionu. Tento rok je to Polsko a proto zvolili podtitul Good Shit From Poland. Tohle byl poslední koncert ve Velké Británii. Takže ty kapely: Contemporary Noise Sextet , Sing Sing Penelope a Jacaszek. Všechno dobré.

pondělí, 18. května 2009

17. květen v dešti

Včera jsme byli na koncertě. Zážitek. Tohle si píšu hlavně pro sebe, abych nezapomněl. Sice jsme po cestě tam řádně zmokli, ale to nevadí, aspoň jsem si užil trochu anglické kultury ;)

Koho že jsme to viděli a slyšeli? Prve John Egdell, pak Richard Dawson a nakonec Meursault. Ti se nám tak líbili, že jsme si koupili i cd. Jo a mezitím hrál ještě jeden týpek, ale to bylo na mě moc elektronický a moc experimentální. Jen řeknu, že končil ve svíjení se poté, co rozdupal klávesnici. Celkově tomu večeru dávám 5* 4* (vzhledem k některým jiným okolnostem).

A co nás čeká dneska? CONTEMPORARY NOISE SEXTET. Už se těším!

pondělí, 29. září 2008

Můj motivační dopis

Myslím, že můj motivační dopis přiložený k přihlášce na zahraniční pracovní stáž je natolik přínosný, že se s vámi o něj musím podělit:

Jmenuji se Martin Malina, je mi 23 let a pocházím z Brna. Nedávno jsem úspěšně absolvoval bakalářskou státní zkoušku z oboru Aplikovaná informatika na Fakultě informatiky Masarykovy univerzity. Nyní mám přerušené studium z důvodu odkladu obhajoby bakalářské práce. Po uzavření svého bakalářského studia se chystám pokračovat dále v magisterském studiu na naší fakultě, a to právě zahraniční pracovní stáží v rámci programu Erasmus.

Proč chci vyjet na pracovní stáž? Jednou větou: Protože rád poznávám nové věci a nová prostředí. Vždycky jsem v sobě měl touhu cestovat, ale když jsem byl malý, příležitostí mnoho nebylo. Když se mi ovšem asi před dvěma lety naskytla možnost vyjet na krátkodobý studijní pobyt do Finska, okamžitě jsem se chopil této příležitosti a jel jsem. S pobytem jsem byl opravdu spokojen a doufal jsem, že to není naposled, co jsem takto někam vyjel. Když jsem se vrátil zpět, zanedlouho jsem si našel práci na částečný úvazek v oboru IT a brzy jsem začal mít obavy, že se hned tak někam nedostanu, protože už tu mám závazek. To jsem ovšem netušil, jak vše dopadne. Nakonec se vyskytla příležitost jet na 4 měsíce do pobočky firmy Red Hat v Newcastlu v Anglii a jak jinak jsem mohl zareagovat, než této nabídky využít.

V Anglii jsem nikdy předtím nebyl a nějakou dobu jsem ji odmítal, protože je mi jasné, že počasí, zvláště na jaře, je tam hodně nevyzpytatelné. Jenže ono nakonec všechno záleží na tom, jak člověk věci bere. A já chci pobyt v Angii brát jako něco nového, něco jiného, co tady nezažiju. Čím dál víc se těším na typický přízvuk severoanglické angličtiny i na přímořský vítr doprovázený mnohdy deštěm.

A co se týče profesního přínosu? Ten tu beze sporu bude. Divize JBoss firmy Red Hat se zabývá vývojem middleware řešení pro podnikovou sféru. Používá se zde především technologie Java Enterprise Edition, které se i já chci do budoucna věnovat, a proto mi stáž v této firmě přijde jako ideální.

neděle, 28. září 2008

Garmin Forerunner 305

Dneska bych chtěl popsat své první zkušenosti s mojí novou hračkou.

Prve pár řádek o mně. Běhat jsem začal na začátku minulého léta (červen 2007) poté, co jsem se vrátil ze zahraničního studijního pobytu. Necítil jsem se moc fit a měl jsem pocit, že už je na čase se nějak začít hýbat. Rozhodl jsem se pro jogging, protože je to sport, ke kterému vlastně nic nepotřebujete – skutečně, trvalo asi půl roku, než jsem si začal kupovat první sportovní oděvy a později konečně i boty (já vím, to je ta nejdůležitější věc a neměl jsem to tak odkládat). Před několika týdny jsem absolvoval svůj první závod – Prague Night Grand Prix (více info na www.pim.cz) a věřím, že to nebyl poslední.

A teď k oné hračce. Využil jsem toho, že byl kamarád přes léto ve Spojených státech, a nechal jsem si od něj koupit sporttester Garmin Forerunner 305. Mezi sporttestery mají asi větší renomé přístroje značky Polar, ale Garmin (jako jediný z velkých hráčů na trhu) má v sobě zabudované GPS, takže volba padla na něj.

V balení najdete:

  • hodinky
  • hrudní pás pro měření srdečního tepu
  • dok pro nabíjení a připojení k PC přes USB
  • USB kabel
  • zdroj
  • instalační CD

Měl jsem trochu strach z velikosti hodinek. Ty sice jsou větší, ale na ruce sedí dobře a navíc váží pouhých 77 g, takže se nemusíte bát, že by vám upadla ruka. Co se týče hrudního pásu, asi vám bude chvíli trvat, než nastavíte optimální utažení, ale pak už je vše v pořádku.

Software

Instalační CD obsahuje program Garmin Training Center, který jde bez problému nainstalovat i na Mac OS X. Po instalaci vše okamžitě fungovalo, jak má. GTC je dobrý na plánování tréninků, ale pokud jde o zobrazení dat o vašich absolvovaných bězích, moc toho neumí. Proto jsem se zaregistroval na webu MotionBased.com, který provozuje firma Garmin a slouží k vedení sportovního deníku. Oproti Garmin Training Center nabízí mnohem více grafů a informací o vašem výkonu. Nic vám nebrání používat jak GTC, tak i MotionBased.com. Mile mě překvapilo, že plugin pro posílání dat z hodinek na web je dostupný i pro Safari, tedy výchozí prohlížeč na platformě Mac.

GPS a přesnost

Trochu mě zklamalo, že třeba u nás na dvoře se mi vůbec nepodařilo zachytit polohu družic. Když jsem ovšem vyšel ven na ulici, po pár minutách jsem signál chytil a pak jsem ho neztratil. Přesnost mi přijde celkem dobrá, akorát na ulici to někdy vypadá, že jsem běžel skrz domy, ale to je buď chybou Google Maps, a i kdyby ne, tak s těma 10 m odchylky se tak nějak počítá.

Závěr

Garmin Forerunner 305 mám zatím pouze krátce, takže je asi brzo na nějaké závěry, ale zatím jsem spokojen - přístroj splňuje mé očekávání. Přenos dat do počítače a na internet je rychlý a jednoduchý, přístroj dobře drží na ruce a hlavně: Měří můj výkon!

pondělí, 12. května 2008

Taipei

Do Taipei jsem přiletěl v pondělí 28. dubna večer, na letišti jsem si hned koupil Tchaj-wanskou SIM a zavolal jsem Johnovi, abych mu dal vědět, kdy dojedu na smluvenou zastávku metra ve městě.

John je skoro čtyřicetiletý borec z Jihoafrické Republiky, který v Taipei žije už 6 let. Učí tu angličtinu. A kde jsem k němu přišel? Petr, který teď studuje v Hualienu a kterého jedu navštívit, potkal Johna jednou v Taipei na nočním trhu a dali se do řeči. Prosté. Je to dobrej týpek a hlavně taky na rozdíl od většiny obyvatel mluví anglicky.

Když mě John vyzvedl na zastávce Yuanshan, vydali jsme se do masážního studia jeho kamaráda Marka, abychom si trochu oddechli. Byl jsem dost unavený, takže jsem si jen sedl a nechal ostatní, ať jdou nakoupit nějaké jídlo na známý night market Shilin. Mezitím se mě ujmul Taiton a začal mi dělat masáž nohou. Paráda. Večer jsme si vzali taxi k Johnovi a pomalu šli spát.

Úterý

Další den jsme měli naplánované vidět několik pamětihodností a také 101 - ještě před pár lety nejvyšší budova světa. Po cestě se k nám ještě připojil Winson, což je další Johnův a Markův kamarád, jeho zaměstnání je hasič. Pak ještě Sarita, což je dlouholetá kamarádka Johna z Jihoafrické Republiky, která je v Taipei asi 3 roky. Počasí nebylo nic moc, ale stejně to stálo za to.

Večer jsme šli na hot springs - horké prameny v horách nad městem. Bylo to super! Horká lázeň měla asi 42 stupňů, pak tam byla ještě normální, studená a parní lázeň. Jelikož je to tradiční čínská záležitost a všichni jsou nazí, tak pochopitelně nemám žádné fotky...

Středa

Ve středu ráno John musel učit, tak jsem se prve pořádně vyspal a pak jsem se vydal do města. Jel jsem autobusem a když jsme míjeli velký park, tak jsem se rozhodl vystoupit. Tam jsem se najedl v jedné dobré restauraci. Pak jsem se vydal dál do města, ale po hodině nebo dvou jsem se trochu ztratil, tak jsem se rozhodl vzít si taxi na Shilin, kde už jsem to znal. Taxikář vůbec neuměl anglicky, ale naštěstí jsme se nakonec nějak domluvili a já jsem se dostal, kam jsem potřeboval. Na ulici jsem pak potkal Marka a Winsona a vydali jsme se do Danshui, což je konečná metra u řeky a je tam další night market. Byl to perfektní zážitek.

Večer jsme pak šli na karaoke, další tradiční záležitost na Tchaj-wanu. Maj to tam všechno perfektně zařízený a v ceně je bufet, kde si na chodbě v průběhu večera můžete chodit pro jídlo, co hrdlo ráčí.

Ve čtvrtek ráno mi už jel vlak do Hualienu, kde na mě čekal Petr.

Dojmy

Původně jsem si myslel, že Taipei bude něco podobného jako Hong Kong, ale to jsem se velice mýlil. Zaprvé, v Hong Kongu je přece jen mnohem víc bělochů a díky dřívějšímu vlivu Velké Británie jsou tu všude jak čínské, tak i anglické názvy. V Taipei je to o hodně jiné, anglicky nikdo neumí i v centru jste jako běloši za hodně velkého exota a anglické názvy? Tak maximálně zastávky metra. Další věc je místo - Hong Kong je malý a všude jsou mraky lidí na malém prostoru. Taky domy jsou všude tak aspoň 20 patrové, nižší nenajdete. To je v Taipei jiné - je tu mnohem víc místa, takže zaprvé tu není tolik rušno a zadruhé je to poznat taky na architektuře. I v celkem rušných oblastech najdete domy jen o několika patrech. Hong Kong je hodně fancy a jsem rád, že jsem ho viděl, ale Taipei je asi o trochu lepší místo na život, IMHO.

Jo a abych nezapomněl - tady jsou fotky:

Taipei

středa, 30. dubna 2008

Hong Kong - fotky

Jelikož dneska dopoledne celkem pršelo a můj hostitel John šel učit angličtinu, takže jsem tu sám, tak jsem se rozhodl, že konečně proberu nějaké ty fotky a dám je na picasu. Takže tady to je, fotky z Hong Kongu:

Hong Kong

Jo a mimochodem, v noci mě trochu poštípali komáři, nevím, jak se to stalo, ale mám na levé ruce asi 16 štípanců a na pravé nic. Zvláštní.